Hřib satan a hřib žlučník jsou dva hřiby, které se v lese občas zaměňují s jedlými pravými hřiby, především se smrkovým. Hřib satan je vzácný, teplomilný a jedovatý, s bělošedým kloboukem, červenými póry a červeným třeněm. Hřib žlučník je častější, není smrtelně jedovatý, ale je hořký a jediný kus zkazí celé jídlo. Oba hřiby proto stojí za to znát, i když je nechcete sbírat.
Rozhoduje vždy kombinace znaků a mladé plodnice se určují hůř než dospělé. Při pochybnosti houbu nesbírejte, nejezte a neznámou ukažte v mykologické poradně. Základní zásady najdete v průvodci houbařením, o jedlém příbuzném pojednává článek hřib smrkový: jak ho poznat. Tady se dozvíte, jak oba hřiby vypadají, kde rostou a čím se liší od jedlých.
Hřib satan: jak vypadá
Hřib satan je mohutný hřib s polštářovitým kloboukem, který bývá bělošedý, olivově šedý až světle okrový. Povrch je suchý a hladký, u starších hub mírně matný. Pod kloboukem jsou rourky žluté až oranžové, které ústí v červených až oranžově červených pórech.
Třeň je silný, kyjovitý až soudkovitý, v horní části žlutý a dole červený, s jemnou červenou síťkou. Dužnina je světlá, žlutavá a po rozkrojení modrá. Starší plodnice mohou nepříjemně zapáchat. Důležité je, že žádný z těchto znaků nestačí sám: určuje je jejich kombinace, tedy bělošedý klobouk, červené póry a červený třeň.
Rozměry jsou jen orientační. Hřib satan může dorůst do velkých rozměrů, ale mladé plodnice jsou drobnější a znaky nemají tak výrazné.
Kde hřib satan roste a proč ho nesbírat
Hřib satan je teplomilný a vzácný. Roste na vápnitých půdách, v teplejších oblastech, v listnatých a smíšených lesích pod duby a buky. Je zapsán v Červeném seznamu hub České republiky, takže patří k ohroženým druhům. Houby nejsou zvláště chráněné podle vyhlášky o chráněných druzích, ale ohrožené a vzácné houby se nesbírají.
Hřib satan je jedovatý. Podle toxikologů způsobuje gastroenteritický syndrom, tedy trávicí potíže, a ty se obvykle objeví do hodiny od jídla. Podobné potíže dávají i jedlé houby špatně uskladněné nebo nedostatečně tepelně upravené. Pokud po jídle potíže nastanou, přečtěte si článek příznaky otravy a první pomoc. Přehled dalších jedovatých druhů je v textu jedovaté houby v Česku.
Mýty o testech proto nepomáhají: houba se nedá otestovat lžičkou, cibulí ani zčernáním. Rozhoduje znalost druhu.
Nalezeného satana není třeba ničit ani kopat. Nechte ho v lese, aby mohl uvolnit výtrusy a podhoubí zůstalo neporušené. Pokud se ho dotknete, před jídlem si umyjte ruce a hlídejte, aby si ho děti nebraly do úst. Hodí se i vysvětlit dětem, že nápadně vypadající houba, třeba s červeným třeněm, není k jídlu, a že se v lese nic neochutnává.
Hřib satan je vzácný a mnoho houbařů ho nikdy nenajde, proto je užitečnější znát dobře jedlé druhy a při každé odchylce od jejich znaků nechat houbu v lese.
Hřib žlučník: jak vypadá
Hřib žlučník je podobný pravým hřibům, což je hlavní důvod, proč se plete. Klobouk je polštářovitý, šedohnědý až žlutohnědý, povrch jemně sametový. Rourky jsou zpočátku bělavé a časem růžovějí, což je pro něj charakteristické. Třeň je světlý až hnědavý a pokrývá ho výrazná, tmavší a hrubší síťka, která bývá vidět na větší části třeně.
Dužnina je světlá a na řezu nemění barvu výrazně. Chuť je hořká a nevyvaří se. Žlučník roste hlavně v jehličnatých a smíšených lesích na kyselých půdách, často u pařezů a v mechu. Je častější než hřib satan a není vzácný.
Mladý žlučník je z hlediska záměny nejzrádnější: rourky má ještě bělavé a klobouk připomíná pravý hřib. Rozdíl ukáže třeň, kde je síťka u smrkového hřibu jemná, světlá a jen v horní části, kdežto u žlučníku tmavší, hrubší a sahá dál dolů.
Hřib žlučník není smrtelně jedovatý, ale je nejedlý. Hořkost se projeví až při přípravě a jediný kus zkazí celý pokrm. Ochutnávání neznámých hub proto jako zkoušku nedoporučujeme, hlavně ne před dětmi, a rozhodnutí se opírá o znaky.
Tabulka: satan, žlučník a hřib smrkový
Tabulka porovnává nejdůležitější znaky. Je to orientační přehled, ne návod k jistému určení; mladé plodnice se mohou lišit od popisu.
| Znak | Hřib satan | Hřib žlučník | Hřib smrkový |
|---|---|---|---|
| Klobouk | bělošedý až olivově šedý | šedohnědý až žlutohnědý | hnědý, hladký |
| Póry a rourky | červené póry, žluté rourky | bělavé, později růžové | bílé, později žlutozelené |
| Třeň | žlutý nahoře, červený dole | tmavá hrubá síťka | bělavá jemná síťka nahoře |
| Dužnina na řezu | žlutavá, modrá | světlá, hořká chuť | bílá, nemění barvu |
| Stanoviště | vápnité půdy, duby a buky | jehličnaté a smíšené lesy | smrk, smíšené lesy |
| Význam | jedovatý, vzácný, nesbírat | nejedlý, hořký | jedlý po tepelné úpravě |
Tabulka ukazuje, že jediný znak nestačí. Typickým rizikem je mladý žlučník, který se podobá smrkovému hřibu, a proto je dobré kontrolovat rourky, síťku i chuť v celé souvislosti.
Jak nezaměnit pravé hřiby
Při sběru hřibů se vyplatí držet několika zásad. Nesbírejte houbu, o které nevíte jistě, co je. Kontrolujte rourky: bílé až žlutozelené jsou u pravých hřibů, růžové u starších žlučníků, červené póry u satana. Sledujte třeň, zda má jemnou světlou síťku, nebo tmavou a hrubou, případně červené zbarvení.
Vždy také sledujte stanoviště. Pod duby na vápnité půdě v teplé oblasti se může objevit satan, pod smrky na kyselé půdě spíše žlučník. Stanoviště ale sama nestačí, protože hřiby rostou i jinde, než popisují atlasy. Pomůže kde rostou houby a pod jakými stromy.
Pokud houbu nedokážete zařadit, vezměte jednu celou plodnici k ověření nebo ji vyfotografujte a nechte posoudit v mykologické poradně. Aplikace a fotky na sociálních sítích spolehlivé určení nenahrazují. Více k tomu najdete v textu určování hub: atlas, aplikace a poradna.
Další hřiby s červenými póry a modrající dužninou
Červené póry mají i některé další hřiby, které nejsou totéž co satan. Mezi ně patří například hřiby kováři a koloděje. Některé jsou jedlé jen po důkladném vaření (u kolodějů se uvádějí potíže v kombinaci s alkoholem), jiné jsou problematické a jejich rozlišení vyžaduje zkušenost. Začátečník se proto jednoduchým pravidlem řídí takto: hřib s červenými póry a modrající dužninou raději nesbírá.
Modrání samo o sobě nepomáhá s určením. Babka a řada jedlých hřibů také modrají, takže barva dužniny je jen jedním z více znaků. Podrobně o tom píše článek babka (hřib hnědý): proč modrá. Souhrn nebezpečných dvojic najdete v textu nejčastější záměny hub.
Co dělat, když jste nejistí
Bezpečný postup je prostý. Houbu nechte na místě, aby mohla uvolnit výtrusy a zůstalo podhoubí, nebo si vezměte jednu celou plodnici i s bází a ukažte ji zkušenému houbaři. Sebrané houby nikdy neskládejte dohromady s nejistými kusy: jedna pochybná houba může znehodnotit celý košík.
Pokud jste už jedli houbu, o které máte pochybnosti, a objeví se potíže, nečekejte, až to přejde. Zbytky hub nebo jídla uschovejte pro určení a kontaktujte lékaře nebo Toxikologické informační středisko. Při ohrožení života volejte 155 nebo 112.
Dětem houbová jídla nevnucujte a při sběru je hlídejte, aby houby neochutnávaly.
Časté otázky o hřibu satanu a žlučníku
1. Je hřib satan smrtelně jedovatý?
Podle toxikologů způsobuje trávicí potíže, tedy gastroenteritický syndrom. Houba je přesto jedovatá, vzácná a v Červeném seznamu hub, takže ji nesbírejte.
2. Jak poznám hřib satan?
Podle kombinace bělošedého klobouku, červených pórů, žlutočerveného třeně a dužniny, která po rozkrojení modrá. Žádný znak sám nestačí.
3. Je hřib žlučník jedovatý?
Smrtelně jedovatý není, ale je nejedlý, protože je hořký. Jediný kus zkazí celé jídlo.
4. Jak poznám žlučník od hřibu smrkového?
Podle růžovějících rourek, tmavé hrubé síťky na třeni a hořké chuti. Mladé plodnice se ale určují hůř, takže znaky kombinujte.
5. Stačí houbu ochutnat a vyplivnout?
Neochutnávejte neznámé houby, zvlášť ne před dětmi. Spoléhejte na znaky a při pochybnosti houbu nesbírejte.
6. Zmizí hořkost vařením?
Ne, hořkost zůstává i po tepelné úpravě. Proto je důležité žlučník poznat před vložením do košíku.
7. Je hřib satan zvláště chráněný?
Houby nejsou v seznamu zvláště chráněných druhů, ale hřib satan je ohrožený. Nesbírejte ho, je jedovatý.
