Určování ryb je dovednost, kterou rybář potřebuje ještě dřív než podběrák: bez ní nepoznáte, zda rybu smíte přisvojit, nebo ji musíte šetrně vrátit. Druh rozhoduje o lovné míře, o době hájení i o tom, zda se ryba počítá do denního limitu. Spolehlivě ho určíte podle několika znaků, které se vždy kontrolují ve stejném pořadí: tvar těla, ústa, ploutve, šupiny a až nakonec zbarvení.
Zbarvení je nejméně spolehlivý znak, protože se mění podle vody, ročního období i věku ryby. Tvar úst, počet a umístění ploutví nebo přítomnost vousků vás nezradí tak snadno. Text ukazuje postup, který zvládne i začátečník, a tabulku nejčastějších záměn. Než se pustíte do dravců, projděte si také lovné míry a doby hájení, protože určení druhu je prvním krokem k jejich použití.
Proč je správné určení druhu důležité
Každá ryba, kterou vytáhnete, patří do jedné ze tří skupin: můžete si ji ponechat, nebo ji musíte vrátit, protože je pod mírou, v hájení či chráněná. O tom všem rozhoduje druh. Takovou rybu je třeba šetrně vrátit do revíru, kde byla ulovena.
U některých druhů vyhláška míru ani hájení nestanoví, u jiných ano, a rozdíl mezi nimi bývá jen v detailu. Plotice nemá míru ani hájení, podobný jelec jesen má v mimopstruhovém revíru míru 25 cm a hájení 16. 3. až 15. 6. Kdo si ponechá jesena pod mírou v domnění, že jde o plotici, porušuje pravidla, i když to neudělal úmyslně.
Určování zároveň chrání přírodu. Některé drobné druhy jsou zvláště chráněné a musí se vracet. Konkrétní seznam zde nehledejte; patří do znalostí z rybářské zkoušky a do bližších podmínek vašeho svazu. Kdo si není jistý, rybu raději vrátí a rozdíly si dohledá v atlasu ryb.
Postup určení: od tvaru těla ke zbarvení
Pracujte vždy stejně. Nejdřív se podívejte na celkový tvar těla. Válcovité, vřetenovité tělo mívají ryby proudných úseků, vysoké a ze stran zploštělé tělo je typické pro ryby klidných, zarostlých vod, jako je cejn nebo karas. Hadovité tělo má úhoř, štíhlé protáhlé tělo s hlavou do špičky štika. Tvar napoví skupinu, další znaky ji zpřesní.
Druhým krokem jsou ústa. Svrchní ústa obrácená vzhůru mívá ryba, která sbírá potravu u hladiny, třeba ouklej nebo perlín. Spodní ústa na spodní straně hlavy patří rybě, která se živí u dna, například parmě nebo podoustvi. Koncová ústa leží na samém předku hlavy a míří dopředu, tak je tomu u plotice. Velká ústa se zuby značí dravce. Zkontrolujte také vousky, kterými ryby hmatem a chutí hledají potravu u dna.
Třetím krokem jsou ploutve: jejich počet, umístění a tvar. Lososovité ryby mají za hřbetní ploutví malou tukovou ploutvičku bez paprsků. Z našich ryb ji mají ještě nepůvodní sumečci, ty ale snadno poznáte podle vousků a kůže bez šupin. Teprve potom se dívejte na šupiny, jejich velikost a lesk, a nakonec na barvu těla a ploutví. Barvu berte jako doplněk, ne jako důkaz.
Ústa, vousky a zuby
Ústa jsou nejspolehlivější znak, protože se s věkem a barvou vody nemění. Porovnejte například plotici a perlína. Perlín má ústa svrchní, šikmo obrácená vzhůru, s mírně vystupující dolní čelistí. U plotice jsou ústa koncová. Perlín má navíc mezi břišními a řitní ploutví ostrý kýl krytý šupinami, který nahmatáte prstem, a jeho hřbetní ploutev začíná až za začátkem břišních, kdežto u plotice nad nimi. Plotici prozradí i výrazně červené oko.
Vousky najdete u kapra, který má na horním pysku dva páry, jeden delší a jeden kratší, zatímco karas vousky nemá žádné. Právě podle toho rozliší kapra od karase i začátečník. Dva páry vousků má i parma, jeden drobný pár lín a hrouzek, mník jeden vous na bradě a sumec tři páry, z nichž dva dlouhé jsou na horní čelisti.
Dravce poznáte podle zubů a podle velikosti tlamy. Candát má v tlamě kromě drobných zubů výrazné psí zuby, štika širokou, kachnímu zobáku podobnou tlamu s množstvím zubů směřujících dozadu. Okoun má ústa menší a zuby drobné, kartáčovité. Při vyndávání háčku si proto vždy připravte kleště a rukavici, jak popisuje článek jak vyndat háček z ryby.
Ploutve a tuková ploutvička
Počet hřbetních ploutví je jednoduchý rozlišovač. Okoun i candát mají dvě hřbetní ploutve těsně za sebou, přední s tvrdými ostny, většina kaprovitých ryb má jednu. Rozdíl mezi okounem a candátem je v kresbě: okoun má na konci první hřbetní ploutve černou skvrnu, candát má na obou hřbetních ploutvích řady tmavých teček. Kapr a karas mají jednu dlouhou hřbetní ploutev, kapr s protáhlejším tělem a vousky.
Tuková ploutvička je znak lososovitých. Najdete ji mezi hřbetní a ocasní ploutví, je malá, měkká a bez paprsků. Pstruh obecný, pstruh duhový, siven i lipan ji mají. Lipan se ale pozná na první pohled podle vysoké, pestře zbarvené hřbetní ploutve podobné plachtě.
Ploutve prozradí i záměnu mezi plotici a jelci. Jelec tloušť má širokou hlavu, velká koncová ústa, tmavě lemované šupiny vytvářející síťování a řitní ploutev s vypouklým okrajem. Plotice i jelec jesen ji mají rovnou až mírně vykrojenou; jesen je vyšší, má menší šupiny a žlutavé oko. Na podrobné popisy jednotlivých druhů se podívejte do článků o nich, například lov plotice nebo lov jesena.
Nejčastější záměny v tabulce
Níže najdete páry druhů, které si rybáři nejčastěji pletou, a znaky, podle kterých je rozlišíte. Tabulka je orientační; atlas ryb nebo sdělení zkušeného rybáře vám pomůže u hraničních případů.
| Dvojice | Co rozhoduje | Poznámka |
|---|---|---|
| Plotice a perlín | Perlín má ústa svrchní, šupinatý kýl před řitní ploutví a hřbetní ploutev za břišními, plotice ústa koncová, červené oko a hřbetní ploutev nad břišními | Podrobnosti: lov perlína |
| Plotice a jelec | Plotice má červené oko, jelci žlutavé až oranžové; tloušť má širokou hlavu a vypouklou řitní ploutev | Jesen i tloušť mají míru 25 cm a hájení |
| Kapr a karas | Kapr má dva páry vousků, karas žádné | Kapr má míru 40 cm |
| Karas obecný a stříbřitý | Obecný má vypouklý okraj hřbetní ploutve a mladí tmavou skvrnu u ocasu, stříbřitý rovný až vykrojený okraj a černou pobřišnici | Stříbřitý se do limitů nezapočítává |
| Candát a okoun | Candát je štíhlý, má psí zuby a tečkované hřbetní ploutve, okoun je vyšší s černou skvrnou na první hřbetní a červenými spodními ploutvemi | Candát má míru 45 cm, oba hájení 1. 1. až 15. 6. |
| Pstruh a siven | Pstruh má tečky se světlým lemem, siven mramorovaný hřbet a bílý a černý lem spodních ploutví | Viz pstruh obecný a duhový |
Při pochybnostech porovnávejte vždy aspoň dva znaky. Jediný znak, třeba zbarvení, vás snadno zmýlí, zatímco shoda tvaru úst a ploutví už určení výrazně zpřesní.
Dravci a lososovité ryby podle znaků
Při lovu dravců se nejčastěji zaměňuje okoun a candát. Okoun je vysoký v hřbetě, má tmavé příčné pruhy a červenavé spodní ploutve. Candát je štíhlý, šedozelený a jeho oko je větší, přizpůsobené zhoršenému světlu. U candáta řešíte míru 45 cm, okoun ji ve vyhlášce nemá. Více o obou dravcích najdete v textech lov candáta na jig a lov okouna na přívlač.
U lososovitých tvoří potíž pstruh obecný, pstruh duhový a siven americký. Všechny mají tukovou ploutvičku. Pstruh obecný má červené tečky obklopené světlým lemem, duhový má podél boku růžový pruh a siven mramorování na hřbetě a bílé lemy ploutví. Vyhláška pro ně stanoví míru 25 cm, ale hájení se liší, takže druh musíte znát.
Lososovité se navíc počítají do limitu 3 kusů za den, takže určení je u nich dvojnásob důležité.
Šupiny, zbarvení a kam s pochybnostmi
Šupiny pomáhají jen někdy. Kapr se chová v několika formách: šupináč je pokrytý celý, lysec má jen několik řad nebo jednotlivé velké šupiny a hladký kapr je téměř bez šupin. Šupinatost tedy o druhu nerozhoduje, vousky ano. Zbarvení ovlivňuje voda, roční doba i tření. Samci kaprovitých ryb mívají v době tření na hlavě a šupinách drobné bělavé výrůstky, takzvanou třecí vyrážku, což je normální jev.
Karas obecný, nebo stříbřitý?
Tahle dvojice se plete nejčastěji a má praktický význam, protože karas stříbřitý je nepůvodní druh, který se nezapočítává do denních limitů, kdežto karas obecný je původní a v mnoha vodách vzácný. Karas obecný má vysoké, zlatavě bronzové tělo a hřbetní ploutev s vypouklým, zaobleným okrajem. Mladí jedinci mívají u kořene ocasní ploutve tmavou skvrnu.
Karas stříbřitý je stříbřitější a hřbetní ploutev má s rovným až mírně vykrojeným okrajem. Spolehlivý je i znak uvnitř ryby: pobřišnice, tedy blána vystýlající břišní dutinu, je u stříbřitého černá, u obecného světlá. Ten však zjistíte až při kuchání. Více o lovu obou najdete v článku lov karase.
Nedůvěřujte jednomu snímku z internetu. Fotografie se liší světlem a úpravou, a ryby z čisté vody vypadají jinak než ryby z kalné. Spolehlivější je tištěný atlas ryb, ukázkový test na stránkách svazu nebo příprava na rybářskou zkoušku, kde se poznávání ryb učí systematicky.
Jste-li na vodě a nevíte, rybu co nejrychleji vyfotografujte z boku i zepředu, mokrýma rukama ji šetrně vraťte a pak doma nebo se zkušeným rybářem druh dohledejte. Raději rybu pustit, než přisvojit druh, který třeba nesmíte.
Časté otázky k určování ryb
1. Podle čeho nejlépe poznám druh ryby?
Podle kombinace znaků: tvaru těla, úst, vousků, počtu ploutví a tukové ploutvičky. Zbarvení slouží jako doplněk, protože se mění podle vody, věku i doby tření.
2. Jak rozlišit kapra od karase?
Kapr má na horním pysku dva páry vousků, karas nemá žádné. Vousky jsou spolehlivější než tvar těla nebo šupiny, protože kapr se chová i v lysých a hladkých formách.
3. Jak poznám perlína od plotice?
Perlín má ústa šikmo vzhůru, ostrý šupinatý kýl mezi břišními a řitní ploutví a hřbetní ploutev začínající za břišními. Plotice má ústa koncová, červené oko a hřbetní ploutev nad břišními.
4. Co dělat, když si nejsem jistý druhem?
Rybu vyfotografujte, šetrně ji vraťte do vody a druh dohledejte v atlasu nebo se zeptejte zkušeného rybáře. Přisvojte si jen rybu, kterou jste spolehlivě poznali.
5. Platí lovné míry i pro druhy, které se podobají?
Míry platí podle skutečného druhu, ne podle toho, za co jste rybu považovali. Například jelec jesen má míru 25 cm a hájení, plotice vyhláškou míru ani hájení nemá.
6. Musím vracet chráněné druhy?
Ano. Zvláště chráněné druhy se vracejí. Jejich seznam najdete v materiálech svazu a v učebnicích k rybářské zkoušce.
