Vykroutit, nebo uříznout houbu, patří k nejčastějším sporům mezi houbaři. Podhoubí obvykle neničí ani jeden způsob, pokud při sběru nehrabete a důlek po vyrvané houbě přikryjete mechem nebo opadem. Hlavní rozdíl je jinde: neznámé a lupenaté houby je lepší vykroutit celé i s bází třeně, protože na ní se pozná pochva, důležitý znak například u muchomůrky zelené.
Pravidlo zní: jisté a dobře známé houby s rourkami můžete uříznout, houby na určení vykrucujte celé. Tento text vysvětluje, co se děje s podhoubím, jak postupovat u různých skupin hub, jak čistit v lese a co nechat stát. Sběr se řídí i zákonem; viz sběr hub v lese. Základní zásady bezpečného sběru najdete také v textu houbaření pro začátečníky.
Co se děje s podhoubím
Houba, kterou sbíráte, je jen plodnice, tedy to, co vyrostlo nad zemí. Vlastní tělo houby, podhoubí (mycelium), žije skryté v půdě, mechu nebo dřevě a může být rozsáhlé. Když plodnici seberete, podhoubí zůstane a později může vytvořit další.
Houbaři se o to přou dlouho a jednoznačný rozsudek neexistuje. Obecně se má za to, že při opatrném sběru podhoubí neutrpí ani při vykroucení, ani při uříznutí. Zásadní jsou jiné chyby: hrabání mechu a hrabanky, rozrývání půdy a nechávání otevřeného důlku, který vysychá. Takové poškození lesa je podle lesního zákona zakázané.
Z praktického hlediska je proto správné držet se tří pravidel: sbírat šetrně, důlek přikrýt a nikdy nehrabat v okolí.
Pozor také na to, kam šlapete. Dupání po půdě kolem hub a rozšlapávání mladých plodnic, které ještě nevyrostly, podhoubí poškozuje víc než samotný sběr. Choďte pomalu, dívejte se pod nohy a na zajímavé místo se vracejte raději pohledem než krokem.
Kdy houbu vykroutit
Vykroutit znamená uchopit houbu u země a mírně točivým pohybem ji vyjmout i se spodní částí třeně. Hodí se zejména tam, kde potřebujete vidět bázi.
- U všech lupenatých hub, které chcete určit. Báze může obsahovat blanitou pochvu (volvu), často skrytou v zemi, a to je klíčový znak muchomůrek.
- U neznámých hub, které chcete ukázat v poradně nebo porovnat s atlasem.
- U hub, které se snadno zaměňují s jedovatými druhy.
- Pokud chcete mít jistotu, že se k plodnici dostanete celou.
Kdo uřízne houbu nad zemí a pochvu nechá v půdě, ztrácí důležitý znak. Proto nesbírejte uříznutou houbu, jejíž bázi nelze posoudit. Například muchomůrka zelená má klobouk olivově zelený až nažloutlý, lupeny bílé, prsten na třeni a blanitou pochvu u báze, která může být v zemi skryta. Podrobněji se jí věnuje článek o muchomůrce zelené.
Důlek po vykroucené houbě zahrňte zpět mechem nebo jehličím. Zabráníte tak vysychání podhoubí a zakryjete místo před dalšími sběrači.
Kdy houbu uříznout
Uříznutí nožem je čistší a rychlejší a nenarušuje půdu okolo. Hodí se u hub, které bezpečně znáte a u kterých není báze třeně pro určení potřebná.
- U hřibů s rourkami, například hřib smrkový nebo babka, pokud je znáte a víte, na co se dívat.
- U kozáků a křemenáčů, které bezpečně poznáte.
- U lišek, kde odříznutím nic neztratíte.
- U hlívy, která roste na dřevě v trsech.
Odřízněte houbu těsně nad zemí a spodek třeně nechte v půdě. Znečištěný nebo napadený spodek třeně odkrojte hned v lese, doma tak ušetříte práci. Ani při řezání nehrabejte v okolí a místo po houbě nenechávejte rozhrabané.
Rozhodnutí vykroutit, nebo uříznout, tedy záleží především na tom, jak jistě druh znáte. Pokud máte pochybnost, vyberte vykroucení nebo houbu raději nechte stát.
Tabulka: situace a doporučený postup
Následující tabulka shrnuje běžné situace. Je orientační; rozhodující je vždy vaše jistota při určování.
| Situace | Doporučený postup | Poznámka |
|---|---|---|
| Neznámá houba, kterou chcete určit | Vykroutit celou i s bází | Pochvu pak můžete posoudit; nejezte ji, dokud ji nepotvrdí poradna |
| Lupenatá houba, kterou znáte | Vykroutit nebo opatrně vyjmout i s bází | Pochva je klíčový znak |
| Dobře známý hřib s rourkami | Uříznout nebo vykroutit | Podle zvyku a podle toho, zda potřebujete očistit spodek |
| Houba na dřevě (hlíva, václavka) | Uříznout nad dřevem | Zachovat podhoubí ve dřevě |
| Prorostlá, červivá, přezrálá houba | Nechat stát | Nesbírat do košíku |
| Houba v mechu | Šetrně vyjmout, důlek přikrýt | Nehrabat v okolí |
| Houba se rozpadá ve vodnatém počasí | Zvážit, zda ji sbírat | Rychle se kazí |
Za pozornost stojí poslední řádky. Sbírejte jen zdravé, mladé až středně staré plodnice, nepřezrálé a nenahnilé. Starší a prorostlé kusy nejsou lepší jídlo a také se hůř určují.
Čištění už v lese
Hrubé očištění v lese má smysl. Odstraňte kus třeně s hlínou, očistěte větší nečistoty a odkrojte napadená místa. Kousky nechte na místě, kde houba rostla, a lesní zbytky nepřenášejte do košíku. Doma tak ušetříte práci.
Houby ukládejte do košíku, ne do igelitových tašek. V igelitu se zapaří a rychle se kazí. Do košíku je skládejte po druzích; neznámé nebo nejisté houby dejte zvlášť, nejlépe do krabičky, aby se jejich zbytky nedostaly mezi jedlé. Podrobně se výbavě věnuje košík na houby a výbava houbaře.
Doma je třeba houby zpracovat co nejdřív, nejlépe týž den. Postup čištění shrnuje jak očistit houby.
Co v lese nechat stát
Ne každá houba patří do košíku. Pokud je plodnice stará, nahnilá, měkká, rozpadavá, plná červů nebo zjevně přesušená, nechte ji růst nebo se rozložit. Mnohé zvířecí druhy a hmyz na nich žijí a houby také šíří výtrusy, takže přezrálé kusy mají v lese své místo.
Nechejte stát i všechny houby, které neznáte. Neničte je a nekopejte do nich, i když vypadají jedovatě; patří k lesu a mohou být vzácné. Někteří houbaři neznámé houby rozšlapávají, ale vzácné druhy z Červeného seznamu tak mohou zaniknout. Neznámou houbu můžete vyfotit a poslat do mykologické poradny.
Nikdy nespoléhejte na lidové zkoušky jedlosti. Stříbrná lžička, cibule, zčernání, ochutnání, tvrzení, že ji jedí červi, nebo že roste na pařezu, jsou mýty a nic nedokazují. Rozhodnout lze jen bezpečným určením druhu.
Pravidla pro sběr a ohleduplnost
Houby jsou lesní plody a sběr pro vlastní potřebu je podle lesního zákona dovolen. Zároveň nesmíte les poškozovat, a proto nehrabejte mech a hrabanku, nepoškozujte podhoubí, nevstupujte do oplocenek ani do porostů, kde se těží, a neparkujte v lese. V národních parcích a rezervacích platí přísnější pravidla a v klidových územích a národních přírodních rezervacích houby mimo cesty nesbírejte.
Sbírejte tolik, kolik zvládnete zpracovat. Přeplněný košík znamená, že část hub spodní vrstvy rozmáčknete a část se zkazí. Zvlášť u dětí hlídejte, aby houby neochutnávaly a aby sbíraly jen to, co jim ukážete. Jak postupovat při podezření na otravu, popisuje článek otrava houbami: příznaky a první pomoc.
Další tipy, druhy a recepty najdete v průvodci houbařením.
Časté otázky k vykrucování a řezání hub
1. Je lepší houbu vykroutit, nebo uříznout?
Obojí podhoubí obvykle neničí, pokud nehrabete a důlek přikryjete. Neznámé a lupenaté houby vykrucujte celé i s bází, aby šlo posoudit pochvu. Dobře známé hřiby můžete uříznout.
2. Proč se u lupenatých hub sbírá báze?
Na bázi třeně může být blanitá pochva (volva), důležitý znak například u muchomůrky zelené. Často je skrytá v zemi, takže uříznutá houba bez báze nejde bezpečně určit.
3. Poškodí vykroucení podhoubí?
Při šetrném sběru obvykle ne. Důležité je nehrabat v mechu a hrabance a důlek po houbě přikrýt, aby podhoubí nevyschlo.
4. Co dělat s červivými houbami?
Nechte je v lese. Červivé, nahnilé a přezrálé houby do košíku nepatří. Červivost sama o jedlosti nic neříká, ale červivá houba je už rozkládající se a do košíku nepatří.
5. Pozná se jedovatá houba podle toho, že ji nejí červi?
Ne. To je mýtus. Houba, kterou jí červi nebo slimáci, může být pro člověka nebezpečná. Jedlost určíte jen bezpečným určením druhu.
6. Mám houby čistit už v lese?
Ano, hrubě. Odstraňte zeminu a napadená místa a ukládejte houby do košíku. Důkladné čištění a zpracování proběhne doma, nejlépe týž den.
7. Smím neznámé houby rozšlapat?
Nedoporučuje se. Houby jsou součást lesa a mohou být i vzácné. Neznámou houbu raději vyfoťte a ukažte v mykologické poradně.
