Lov karase patří k nejklidnějším rybářským radostem a hodí se i pro úplné začátečníky. Karas se chytá na jemnou plavanou s malým háčkem, na rybníku i v zarostlé tůni a na místech, kam se s kaprařskou výbavou nevyplatí vůbec chodit. Jenže u nás žijí dva různé druhy, karas stříbřitý a karas obecný, a právě jejich rozlišení je v praxi nejdůležitější.
Stručně: karas stříbřitý se do denního limitu nezapočítává, karas obecný je u nás vzácný a při pochybnostech o druhu se ryba vrací. Níže najdete znaky, podle kterých oba druhy poznáte, vhodné nástrahy, jednoduchou montáž, rozložení dne u vody a to, co k lovu karasů říkají předpisy.
Dva druhy karasa, které se snadno pletou
Pod slovem karas si většina rybářů představí zlatavou, vysokou rybu z rybníka. Ve skutečnosti se u nás potkáte se dvěma druhy. Karas stříbřitý je dnes rozšířený skoro všude, od velkých rybníků po drobné nádrže, a snáší horší kyslíkové poměry i zákal. Karas obecný je původní druh, který z našich vod ve velkém ustoupil a udržel se hlavně v malých, často zarostlých vodách.
Pro rybáře z toho plynou dva rozdílné přístupy. Stříbřitý karas je běžná úlovková ryba a v mimopstruhovém revíru ho smíte při dodržení podmínek svazu přisvojit. S obecným karasem jde o jinou věc: je vzácný, a proto má smysl každou takovou rybu pečlivě určit a nechat plavat dál. Jak na to, řešíme v další části.
Na jedné vodě mohou žít oba druhy vedle sebe. Mladé ryby se přitom liší hůř než dospělé, takže u drobných karásků se s určením neukvapujte.
Jak poznat karase obecného od stříbřitého
Nejspolehlivější znak najdete na hřbetní ploutvi. U karase obecného má její horní okraj tvar mírného oblouku, tedy vypouklý. U karase stříbřitého je okraj lehce vykrojený dovnitř, takže ploutev vypadá jako seříznutá s malým prohnutím. Dívejte se na ni zboku, když rybu držíte mokrýma rukama nad podběrákem.
Doplňující znaky pomáhají, ale samy nestačí. Obecný karas bývá kratší, vysoký, s plnými boky a zlatohnědým až mosazným zbarvením. Stříbřitý je štíhlejší, často šedostříbrný nebo nazelenalý a bývá protáhlejší. Mladí obecní karasi mají u kořene ocasu tmavou skvrnu, která s věkem mizí. Oba druhy mají ve hřbetní a řitní ploutvi zoubkovaný paprsek, takže po ruce se s nimi zacházet musí opatrně.
| Znak | Karas obecný | Karas stříbřitý |
|---|---|---|
| Okraj hřbetní ploutve | Vypouklý, oblý | Zřetelně vykrojený dovnitř |
| Tvar těla | Vysoké, kratší, zavalité | Štíhlejší, delší |
| Zbarvení | Zlatohnědé až mosazné | Stříbřitě šedé, často nazelenalé |
| Výskyt | Vzácný, spíše malé zarostlé vody | Běžný v rybnících, tůních i nádržích |
| Co s úlovkem | Šetrně vrátit | Při splnění podmínek revíru lze přisvojit |
Pokud si nejste jistí ani po prohlídce ploutve, držte se jednoduchého pravidla: rybu s nejistým určením pusťte. Škoda nevznikne, zatímco odnesená vzácná ryba se už vrátit nedá. Rybářský hospodář nebo rybářská stráž na revíru mají s určováním obvykle bohaté zkušenosti, takže se jich můžete zeptat.
Je karas obecný chráněný? Co o tom platí
Karas obecný je v české přírodě vzácný druh. V Červeném seznamu ryb a mihulí patří mezi ohrožené, a to znamená upozornění, ne zákaz. V příloze vyhlášky 395/1992 Sb. o zvláště chráněných druzích se ale neuvádí a odborné zdroje o něm píší, že zvláště chráněný není. Pro vás u vody to znamená jediné: jde o druh, který si zaslouží šetrné zacházení.
Co přesně smíte přisvojit, určuje především váš revír. Zákonné přehledy lovných měr a dob hájení na vyhlášce 197/2004 Sb. karase neuvádějí, takže rozhodují bližší podmínky svazu, který revír spravuje. Ty mohou ochranu karase obecného zpřísnit. Podrobnější pohled na míry a hájení přináší přehled lovných měr a dob hájení.
Praktická zásada je tedy jednoduchá. Karas obecný je u nás vzácný a při pochybnostech o druhu se ryba vrací. Berte to jako dobrou rybářskou praxi, která pomáhá udržet původní druh ve vodách, kde ještě žije.
Kde karasi žijí a kdy berou
Karasi rádi stojí v mělkých, prohřátých a zarostlých místech. Hledejte rákosiny, spadlé větve, kamenité břehy a hrany porostů vodních rostlin. Na velkých rybnících se drží blízko břehu, na malých tůních i v hloubce několika desítek centimetrů. Čím kalnější a bohatší voda, tím lépe se jim daří.
Nejlépe berou od pozdního jara do začátku podzimu. Voda se prohřeje, ryby se stahují do mělčin a hledají potravu. Rána a večery bývají nejproduktivnější, přes poledne se karasi často stáhnou do stínu. V zimě aktivita klesá a záběry jsou nenápadné, takže lovit je pak jde jen s citlivým splávkem. Přehled, co se kdy vyplatí, najdete v rybářském kalendáři po měsících.
Karas je ostražitá ryba. Hlučné došlápnutí na břehu, stín nad vodou nebo prudký nához ho zaženou. Sedněte si níž, přistupujte pomalu a krmte po malých dávkách. Pokud po půl hodině nemáte ani kousnutí, raději se přesuňte o pár metrů podél rákosí, než abyste donekonečna měnili nástrahu.
Nástrahy na karase
Karas je všežravec a bere živočišné i rostlinné nástrahy. K nejspolehlivějším patří červi: žížala, hnojník nebo malá hrouda. Na teplé vodě se vyplatí kukuřice, těsto, kousek chleba nebo vařené těstoviny. Drobnější sousta se hodí tam, kde berou menší ryby, větší kousky naopak odradí malé plotice.
Výběr nástrahy se řídí teplotou a barvou vody. Za studena a v čisté vodě fungují červi, protože jejich pohyb přitahuje pozornost. V létě a v zakalené vodě se uplatní sladší a výrazněji vonící těsto nebo kukuřice. Podrobnější srovnání najdete v článku o nástrahách na bílou rybu, protože karas patří do téže kategorie.
Při krmení se držte střídmosti. Dvě až tři hrsti jemné směsi s drobnými kousky nástrahy stačí na rozjezd, další přidávejte jen po jednotlivých kouscích. Přikrmení zahlcením udělá z karase sytou a neochotnou rybu.
Montáž a vybavení pro lov karase
Nejčastější a nejúčinnější je lov na plavanou. Postačí lehký prut kolem čtyř až pěti metrů, malý naviják s jemnou brzdou a tenčí hlavní vlasec, který přesto snese zdolání většího kusu. Na konci návazce se používá malý, tenký háček, protože karas bere opatrně a velký hák ho odradí. Základní pojmy a vyvážení splávku vysvětluje článek lov na plavanou pro začátečníky.
Splávek zvolte takový, aby ho karas při záběru téměř necítil. Obvyklá je malá nosnost a olůvka rozmístěná tak, aby nástraha klesala pomalu. Hloubku nastavte tak, aby se nástraha dotýkala dna nebo se vznášela těsně nad ním. Při nenápadných záběrech sledujte nejen potopení, ale i lehké nadzdvižení splávku.
Kdo chce lovit větší karasy na vzdálenějším místě, může zkusit lehký feeder s malým krmítkem. Postup je shodný jako u jiných bílých ryb a popisuje ho text o lovu bílé ryby na feeder. Na malých tůních je ale plavaná často výhodnější, protože tišeji padá na hladinu a umožní jemnější záběr.
| Situace | Vhodná montáž | Poznámka |
|---|---|---|
| Mělká rákosina | Krátký bič nebo lehký prut, malý splávek | Nástraha těsně u dna |
| Čistá voda v létě | Jemný vlasec, malý háček | Opatrné přikrmování |
| Zakalená voda | Silnější nástraha, výraznější vůně | Splávek viditelný i v rozčeřené hladině |
| Vzdálenější místo | Lehký feeder s malým krmítkem | Pravidelný rytmus nahazování |
Záběr, zásek a zdolání
Záběry karasa bývají jemné. Splávek se nejdřív zachvěje, pak se pomalu zvedne nebo zatáhne ke dnu. Jakmile se začne plynule potápět, proveďte krátký zásek zápěstím. Příliš prudké trhnutí rozdere měkkou tlamu a rybu ztratíte. Pamatujte, že zákon zakazuje samosekná zařízení, takže u prutu musíte být přítomni a zasekávat sami.
Zdolání je krátké. Po zásahu karas několikrát prudce vyrazí do rákosí a zpět. Držte prut mírně zvednutý, nechte brzdu pracovat a nenatahujte rybu rovnou do vodní vegetace. Kus se obvykle po chvíli unaví a dá se podebrat podběrákem s jemnými oky.
Šupiny karase jsou pokryté ochranným hlenem. Ruce si před kontaktem navlhčete, rybu nedržte v suchém ručníku a nenechávejte ji dlouho na vzduchu. Pokud si karase stříbřitého ponecháváte, usmrťte ho bez zbytečného odkladu a šetrně. Rybu, kterou vracíte, spusťte co nejblíž k hladině a nechte ji odplavat sama.
Pravidla, limit a zápis úlovku
Karas se řídí stejnými pravidly jako ostatní ryby v revíru. Při lovu máte u sebe rybářský lístek a povolenku, a pokud revír není váš, předložíte je na vyžádání. Jak lístek získat, popisuje průvodce rybářským lístkem, podmínky konkrétního revíru pak průvodce povolenkou.
V mimopstruhovém revíru platí denní limit 7 kg všech druhů, k tomu nejvýše 2 kusy z kapra, amura, štiky, candáta, bolena a sumce dohromady a nejvýše 3 kusy lososovitých. Karas stříbřitý se do těchto limitů nezapočítává, takže vás neomezuje. Souhrnný přehled dalších ustanovení najdete v textu o době lovu a denním limitu úlovků.
Zapisovat se musí každý přisvojený úlovek. U druhů, které se zapisují hned, je to druh, délka a hmotnost, u ostatních ryb hned jen druh a počet a celkovou hmotnost doplníte po skončení nebo přerušení lovu před odchodem od vody. Postup krok za krokem je v návodu zápis úlovku do povolenky.
| Téma | Co platí | Co ověřit v revíru |
|---|---|---|
| Denní limit | Karas stříbřitý se nezapočítává | Zda svaz nestanoví vlastní omezení |
| Lovná míra | Ve vyhlášce pro karase není | Bližší podmínky svazu |
| Karas obecný | Vzácný druh, při pochybnostech vrátit | Zda revír nemá zvláštní ochranu |
| Zápis | Dle druhu, viz povolenka | Pokyny na povolence |
Příklad dne u vody a šetrný postup
Ráno přijďte dřív, než slunce prohřeje hladinu. Vyberte si místo u rákosí, nasypte první dávku krmení a nahoďte na vzdálenost kolem dvou metrů od porostu. Po půl hodině můžete poznat, zda se karasi zdržují blízko. Pokud ne, přesuňte splávek nebo celé místo.
Kolem poledne záběry často ustanou. Využijte pauzu k prohlídce vlasce, výměně nástrahy a ke zpracování případných úlovků. K večeru se karasi znovu rozbíhají a berou smělejí. Po každé rybě se krátce zastavte a ověřte, zda jde opravdu o karase stříbřitého.
Večer si ujasněte, co se dařilo. Berou-li jen drobní karásci, zvolte větší nástrahu a vzdálenější místo. Berou-li ryby nejistě, zkraťte návazec a zmenšete háček. Pokud na háčku skončí jiný druh, zkontrolujte jeho míru a hájení.
Časté otázky k lovu karase
1. Jak rychle poznám karase obecného?
Nejlépe podle hřbetní ploutve, jejíž horní okraj je u obecného karase vypouklý a u stříbřitého vykrojený dovnitř. Samotné zbarvení nestačí. Při pochybnostech rybu šetrně vraťte.
2. Je karas obecný u nás chráněný?
Je vzácný a v Červeném seznamu ryb patří mezi ohrožené. Zvláště chráněným druhem podle vyhlášky 395/1992 Sb. dosud není. Svaz ale může stanovit vlastní ochranu, proto ověřte bližší podmínky revíru.
3. Počítá se karas stříbřitý do denního limitu?
Ne. Do limitů 7 kg a 2 kusů se karas stříbřitý nezapočítává. Zapsat ho po lovu do povolenky je ale třeba stejně jako jiné přisvojené ryby.
4. Jaká je lovná míra karase?
Vyhláška 197/2004 Sb. lovnou míru karase neuvádí. Svaz ji může stanovit v bližších podmínkách, proto se podívejte do pravidel revíru.
5. Na co karasa nejlépe chytat?
Na červa, kukuřici, těsto nebo kousek chleba na jemné plavané. Výběr se řídí teplotou a barvou vody, v zakalené vodě volte výraznější nástrahu.
6. Kdy karasi berou nejlépe?
Od pozdního jara do začátku podzimu, nejčastěji brzy ráno a k večeru. Po poledni se často stáhnou do stínu a do hloubky.
