Houbaření pro začátečníky začíná jednoduchým pravidlem: do košíku patří jen houby, které bezpečně znáte, a všechno ostatní zůstává v lese. Nejde o to, nasbírat co nejvíc, ale vrátit se domů s několika jistými druhy, které umíte poznat a správně připravit. Začátečník, který se v první sezóně naučí tři čtyři druhy opravdu dobře, je na tom líp než ten, kdo nese plný košík neznámých hub.
Začněte pár druhy, sbírejte jen zdravé mladé plodnice a každou pochybnou houbu nechte stát. Tento text vás provede výběrem prvních druhů, vhodným časem, výbavou, orientací v lese i zpracováním doma. Širší přehled najdete v průvodci houbařením, kde jsou i články o jednotlivých druzích. Popisy znaků v textu jsou stručné a slouží jako orientace; rozhoduje vždy kombinace znaků a u mladých plodnic je určení těžší.
Zásady, které platí pro každého houbaře
Než se pustíte do jednotlivých druhů, přijměte několik zásad. Jsou nudné, ale právě ony oddělují bezpečné houbaření od hazardu.
- Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte. Pokud si nejste jistí, houbu nesbírejte a nejezte.
- Neznámou houbu neochutnávejte a nenechte ji ochutnat děti, ani syrovou.
- Houby jezte vždy tepelně upravené. Syrové houby nepatří do salátu ani na talíř.
- Sbírejte jen zdravé, mladé až středně staré plodnice, nepřezrálé a nenahnilé.
- Houby ze sběru zpracujte co nejdřív, nejlépe týž den.
- Neznámý nález si nechte posoudit v mykologické poradně; fotka v aplikaci ani na sociální síti nestačí.
Tyto zásady platí i pro druhy, které jsou v dalších oddílech označeny jako vhodné pro začátečníky. I u nich se držte celé kombinace znaků a nespoléhejte na jediný detail. Více o postupu určování najdete v článku určování hub: atlas, aplikace a poradna.
Které houby zvolit na první sezónu
Rozumné je začít druhy, které mají výrazné znaky a nejsou zaměnitelné s nebezpečným dvojníkem. Takových druhů je v Česku dost, ale ani u nich nevypínejte pozornost. Začátečníkům se tradičně doporučují hřiby a jejich příbuzní, protože mají rourky místo lupenů, takže se se smrtelně jedovatými muchomůrkami nepletou tak snadno. I mezi rourkatými houbami jsou ale druhy nevhodné k jídlu, třeba hořký žlučník nebo jedovatý hřib satan.
Hřib smrkový a jeho příbuzní
Hřib smrkový má nejdřív bílé, později žlutozelené póry, jemnou bělavou síťku v horní části třeně a bílou dužninu, která na řezu nemění barvu. Podrobný popis i záměny s hořkým žlučníkem najdete v článku hřib smrkový: jak ho poznat. Příbuzný hřib dubový a borový jsou rovněž jedlé, ale jejich určení si vyžaduje trochu víc zkušeností.
Babka, kozák a křemenáč
Babka má hnědý klobouk, žluté póry a na tlak modrá; modrání samo o sobě ale o jedlosti nic neříká. Kozáky a křemenáče poznáte podle stanoviště pod břízami či osikami, tmavých šupinek na třeni a u křemenáčů oranžového až cihlového klobouku. Dužnina u nich na řezu tmavne. Oba druhy jsou jedlé po tepelné úpravě. Podrobnosti jsou v článcích babka (hřib hnědý) a kozák a křemenáč.
Čemu se jako začátečník vyhnout
Existují houby, které jsou jedlé, ale pro začátečníka zbytečně rizikové, a houby, které se snadno zaměňují. Ty nechte zkušeným houbařům nebo je sbírejte až s kamarádem, který je zná.
| Skupina | Proč pro začátečníka ne | Co dělat |
|---|---|---|
| Lupenaté houby s prstenem a pochvou | Smrtelně jedovaté muchomůrky se zaměňují s jedlými houbami, báze často zůstane v zemi | Nechat zkušenějším houbařům, dokud nepochopíte znaky včetně báze třeně |
| Houby rostoucí na dřevě | Jedlá václavka má jedovaté dvojníky, mezi nimi i čepičatku s amatoxiny | Sbírat až po pečlivém určení; viz článek václavka |
| Malé hnědé lupenaté houby | Zaměnitelnost je velká, některé obsahují amatoxiny | Nesbírat |
| Jarní houby (májovka, smrže) | Májovka se plete s jedovatou vláknicí, ucháč je jedovatý | Počkat na zkušenost; viz jarní houby |
| Bedly malé a mladé | Malé bedly mohou obsahovat amatoxiny, mladé paličky připomínají muchomůrky | Sbírat jen velké dobře určené bedly vysoké |
| Ryzce s bílým mlékem | Pálivé mléko dráždí trávení | Nesbírat |
Pokud si chcete přečíst o nebezpečných druzích, začněte přehledem jedovaté houby v Česku. Jeho smyslem není strašit, ale naučit vás rozeznat základní varovné znaky.
Kdy a kam do lesa
Houby nerostou podle kalendáře, ale podle počasí. Nejvíc jich bývá po vydatném dešti, když je zároveň teplo a vlhko. Hlavní sezóna hřibů, bedel, křemenáčů a babek obvykle připadá na srpen až říjen, jarní houby se objevují už v dubnu a květnu, a v zimě se dá najít hlíva. Přehled po měsících je v článku houbařský kalendář.
Ráno bývá les tichý a houby jsou ještě čerstvé. Brzy vyrazit se vyplatí i proto, že pozdě odpoledne se spěchá a roste riziko, že se v terénu ztratíte nebo budete sbírat ledabyle. Pro začátečníka je dobrý les se snadnou orientací, značenou trasou a mobilním signálem, ne hustá holina, kde se člověk lehce zatoulá.
Hřiby a kozáky hledejte pod stromy, se kterými žijí ve spojení. Jak to funguje a pod kterými stromy ty druhy roste, vysvětluje článek kde rostou houby. Zcela jednoduše: hřib smrkový roste pod smrky, kozák pod břízami, křemenáč pod osikami a břízami.
Zákon a ohleduplnost k lesu
Sběr hub pro vlastní potřebu je podle lesního zákona běžným právem každého, kdo do lesa vstupuje na vlastní nebezpečí. Zároveň je ale zakázáno poškozovat les, například hrabat mech a hrabanku nebo ničit podhoubí, a nesmíte vstupovat do oplocenek a do míst, kde probíhá těžba. Nesmíte tam ani vjíždět autem mimo cesty a rozdělávat oheň.
V národních parcích a rezervacích platí přísnější pravidla; v klidových územích národních parků a v národních přírodních rezervacích houby mimo cesty nesbírejte. Pozor také na dočasné zákazy vstupu do lesa, například kvůli těžbě nebo polomům. Podrobně je to popsáno v článku sběr hub v lese: co dovoluje zákon. Prodávat nasbírané houby nesmíte bez osvědčení o znalosti hub; sběr je určen pro vlastní potřebu.
Co s sebou a jak se nezatoulat
Základ je košík, ne igelitová taška, ve které se houby zapaří a rychle kazí. Dále nůž s kartáčkem, vhodná obuv a oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi, protože v podrostu se vyskytují klíšťata. Úplný seznam najdete v článku košík na houby a výbava houbaře.
Mobil s nabitou baterií a stažená offline mapa jsou pro orientaci nejpraktičtější. Postup popisuje článek offline mapy a trasa bez signálu. Před výpravou řekněte někomu, kam jdete a kdy se vrátíte. V hlubokém lese se držte cest a značených tras, kolem sebe sledujte orientační body a občas se otočte, abyste znali cestu zpět.
Se sběrem se snadno zapomene na čas. Průběžně sledujte, kolik hodin do setmění zbývá, a v podzimních měsících si vezměte i čelovku. Při nouzové situaci volejte 112 nebo 155.
Zpracování doma: týž den a vždy tepelně
Nasbírané houby co nejdřív přeberte. Odstraňte červivé a rozkládající se kusy, rozdělte je podle druhů a hrubě očistěte. Postup najdete v článku jak očistit houby. Čerstvé houby uchovejte v chladu, nejdéle do druhého dne, ale ideální je zpracovat je týž den.
Houby jezte vždy po tepelné úpravě. Zkažené houby, i jinak jedlé, způsobují tzv. nepravou otravu, tedy trávicí potíže z rozkladu bílkovin. Proto nikdy nejezte houby, které byly dlouho v teplu nebo v igelitu. Dětem houbová jídla nevnucujte; i jedlé houby jsou pro ně hůř stravitelné.
Pokud se po jídle z hub objeví zažívací potíže nebo jiné příznaky, postupujte podle článku otrava houbami: příznaky a první pomoc. Uschovejte zbytky hub i jídla pro případné určení.
Mýty, kterým nevěřte
Mezi houbaři koluje řada pověr o tom, jak jedovatou houbu odhalit. Žádná z nich není spolehlivá a řada z nich je nebezpečná.
- Stříbrná lžička nebo mince, která v odvaru zčerná, jedovatou houbu neprozradí.
- Cibule nebo česnek, který se vaří s houbami, také nic nedokazuje.
- Houba, kterou jí červi nebo slimáci, nemusí být pro člověka bezpečná.
- Zčernání nebo modrání dužniny na řezu o jedovatosti nic neříká.
- To, že houba roste na pařezu, neznamená, že je jedlá.
- Ochutnání syrové houby je nebezpečné a nesmyslné.
Jediný spolehlivý způsob je bezpečně poznat druh. Proto si v první sezóně vybudujte malý okruh jistých druhů, nové přidávejte postupně a každou pochybnost si ověřujte v poradně.
Časté otázky k houbaření pro začátečníky
1. Jaké houby sbírat jako úplný začátečník?
Začněte druhy, které umíte bezpečně poznat, například hřib smrkový, babku, kozáka a křemenáče. I u nich ověřte celou kombinaci znaků a sbírejte jen zdravé, mladé až středně staré plodnice.
2. Můžu se spolehnout na aplikaci v mobilu?
Ne. Aplikace může pomoci jako první nápověda, ale nejde o spolehlivé určení. Rozhodovat má kombinace znaků a v pochybnostech mykologická poradna.
3. Kdy je vhodná doba na houby?
Houby rostou po vydatném dešti, když je teplo a vlhko. Hlavní sezóna hřibů bývá obvykle od srpna do října, jarní houby se objevují v dubnu a v květnu. Počasí rozhoduje víc než datum.
4. Mám houby vykroutit, nebo uříznout?
Obojí podhoubí obvykle neničí, pokud nehrabete a důlek přikryjete. U neznámých a lupenatých hub je lepší je vykroutit celé i s bází, aby šlo posoudit pochvu na spodku třeně. Viz vykroutit, nebo uříznout houbu.
5. Můžu houby jíst syrové?
Ne. Houby jezte vždy tepelně upravené. Syrové či nedovařené houby, například václavka, mohou způsobit trávicí potíže.
6. Mohou houby sbírat děti?
Děti sbírat mohou, ale pod dohledem dospělého. Hlídejte, aby houby neochutnávaly, a houbová jídla jim nevnucujte, protože i jedlé houby jsou pro ně hůř stravitelné.
7. Co dělat, když si nejsem jistý druhem?
Houbu nesbírejte a nejezte. Pokud ji máte, ukažte ji v mykologické poradně. Při podezření na otravu volejte lékaře nebo Toxikologické informační středisko.
