Jedovaté houby v Česku rostou na stejných místech jako houby jedlé a často se jim podobají. Proto je potřeba znát nejen houby, které chcete sbírat, ale také ty, které se s nimi nejčastěji zaměňují. Přehled v tomto textu vám pomůže poznat nejznámější nebezpečné druhy a pochopit, proč mezi nimi nejsou jen smrtelné, ale i takové, které způsobí jen trávicí potíže.
Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte; při pochybnosti houbu nesbírejte, nejezte a ukažte ji v mykologické poradně. Popisy jsou záměrně opatrné: rozhoduje kombinace znaků a u mladých plodnic je určení těžší. Žádný text ani aplikace nenahradí zkušeného určovatele. Širší úvod najdete v průvodci houbařením.
Proč znát jedovaté houby
Většina otrav vzniká záměnou. Houbař sebere něco, co se podobá jedlé houbě, a doma zjistí, že chyba byla v detailu: v prstenu, pochvě, barvě lupenů nebo vůni. Naučit se rozpoznat nebezpečné druhy je proto stejně důležité jako naučit se druhy jedlé.
Nebezpečnost hub se výrazně liší, což si ukážeme v dalších částech. Některé způsobí několik hodin trávicích potíží, jiné poškodí játra a ledviny a mohou vést k úmrtí. Nejhorší je, že účinek nemusí přijít hned. Co který jed způsobuje a po jak dlouhé době se projeví, shrnuje článek otrava houbami: příznaky a první pomoc.
Na začátku si zapamatujte základní zásadu: jedovatost nelze poznat podle jednoduchého triku. Stříbrná lžička, cibule, zčernání, ochutnání, červi v houbě ani růst na pařezu nic nedokazují. To jsou mýty a spoléhání se na ně je nebezpečné.
Další pravidlo se týká dětí: dětem nedovolujte houby v lese trhat, ochutnávat ani si je nést k ústům. Dospělý by měl všechny nalezené houby zkontrolovat, než se dostanou do košíku, a neznámé plodnice nechat v lese. Při sběru s dětmi platí o to větší opatrnost, protože malý jedinec je vůči jedům citlivější.
Muchomůrky: zelená, jarní, jízlivá
Nejnebezpečnější houby u nás patří mezi muchomůrky s amatoxiny. Podle Toxikologického informačního střediska způsobují faloidní syndrom: úporné zvracení a průjmy po 7 až 13 hodinách, poškození jater a ledvin po 24 až 36 hodinách a možné úmrtí, přičemž po prvních potížích může přijít zdánlivé zlepšení.
Muchomůrka zelená
Klobouk je olivově zelený až nažloutlý, existují i světlé formy. Lupeny jsou bílé, na třeni je prsten a na bázi blanitá pochva, často skrytá v zemi. Proto houbu nesbírejte uříznutou bez báze. Roste od léta do podzimu hlavně pod duby a buky. Podrobnosti najdete v článku muchomůrka zelená: jak ji poznat.
Muchomůrka jarní a jízlivá
Obě jsou příbuzné zelené muchomůrce a patří do stejné nebezpečné skupiny. Bývají světlé až bílé a také mají lupeny bílé, prsten a pochvu. Světlé plodnice se snadno zaměňují s jedlými houbami, například s pečárkami nebo mladými bedlami. Proto u všech lupenatých hub se světlými lupeny vždy ověřte spodek třeně.
Muchomůrky tygrovaná a červená a další neurotoxické druhy
Do jiné skupiny patří muchomůrka tygrovaná, červená, královská a slámožlutá. TIS je řadí k mykoatropinovému (neurotoxickému) syndromu, který se projeví zhruba za půl hodiny až dvě hodiny po jídle. Nástup je rychlejší než u zelené muchomůrky, ale otravu nelze podceňovat.
Muchomůrka červená má nápadný červený klobouk s bílými vločkami a je známá i dětem z pohádek. Pozor, mladé plodnice a vybledlé kusy po dešti mohou vypadat jinak než obrázek v knize. Muchomůrka tygrovaná je hnědá až šedohnědá s bílými vločkami; spolehlivě ji rozliší jen zkušenější houbař. Mezi muchomůrkami platí, že začátečník nemá sbírat žádnou, ani tehdy, když si myslí, že zná jedlý druh.
Čepičatky, pavučinec a vláknice
Mezi nejzrádnější patří čepičatky, malé hnědé houby, které rostou také na dřevě. Čepičatka jehličnanová obsahuje amatoxiny a podle TIS patří do stejné nebezpečné skupiny jako zelená muchomůrka. Její záměna s václavkou je nebezpečná, a proto jsou houby rostoucí na dřevě zvláštní kapitola. Víc se o nich dozvíte v článku václavka: jak ji poznat a upravit.
Pavučinec plyšový způsobuje nefrotoxický syndrom. První potíže se objevují zhruba po 24 hodinách, ale vážné poškození ledvin přichází za dva až tři týdny. Takto zpožděný průběh znesnadňuje spojit potíže s houbami.
Vláknice a strmělky vyvolávají muskarinový syndrom: pocení, slinění, slzení a zúžené zornice se objeví okamžitě po jídle. Vláknice se snadno plete s jarními houbami, například s čirůvkou májovkou, viz jarní houby: smrže a májovka.
Ucháč, hřib satan a další jedovaté druhy
Ucháč obecný má mozkovitě zprohýbaný klobouk, je jedovatý (obsahuje gyromitrin) a na jaře roste často v borových lesích. Mnozí ho zaměňují se smržem. Smrž má klobouk s jamkami jako plástev a je uvnitř dutý, zatímco ucháč je vlnitý a zprohýbaný. Pro začátečníka je jarní období riziková doba.
Hřib satan je vzácný, teplomilný a roste na vápnitých půdách pod duby a buky. Klobouk je bělošedý, póry a třeň červené, dužnina modrá. Způsobuje gastroenteritický syndrom a je v Červeném seznamu hub, nesbírejte jej. Společně s hořkým žlučníkem ho popisuje hřib satan a hřib žlučník.
Další často zmiňované jedovaté houby jsou třepenitka svazčitá (sírově žlutá, hořká, roste v trsech na dřevě), závojenka olovová a pečárka zápašná. Pečárka zápašná po poškrábání žloutne na bázi třeně a páchne po inkoustu; způsobuje trávicí potíže. Více o pečárkách najdete v článku pečárka: jak ji poznat.
Přehled jedovatých hub
Tabulka shrnuje nejznámější druhy. Slouží k orientaci, nikoli k určování. Vždy se musí potvrdit celá kombinace znaků.
| Druh | Kde roste | S čím se plete | Proč je nebezpečný |
|---|---|---|---|
| Muchomůrka zelená | Pod duby a buky, léto až podzim | Pečárky, holubinka zelená, čirůvka zelánka, mladé bedly | Amatoxiny, poškození jater a ledvin |
| Muchomůrka jarní a jízlivá | Listnaté a smíšené lesy | Pečárky a jiné světlé houby | Amatoxiny, faloidní syndrom |
| Muchomůrka tygrovaná a červená | Lesy | Jiné muchomůrky a lupenaté houby s šupinkami na klobouku | Neurotoxický syndrom do 2 hodin |
| Čepičatka jehličnanová | Na dřevě, hlavně jehličnatém | Václavka | Amatoxiny, faloidní syndrom |
| Pavučinec plyšový | Lesy, na zemi | Jiné pavučince a hnědé houby | Nefrotoxický, poškození ledvin za 2 až 3 týdny |
| Vláknice | Lesy, parky, jaro až podzim | Čirůvka májovka | Muskarinový syndrom ihned po jídle |
| Ucháč obecný | Jaro, často borové lesy | Smrž | Obsahuje gyromitrin, jedovatý |
| Hřib satan | Teplé vápnité půdy pod duby a buky | Jiné hřiby | Gastroenteritický syndrom, vzácný |
| Třepenitka svazčitá | Trsy na dřevě | Václavka | Hořká, jedovatá |
| Pečárka zápašná | Louky, zahrady, lesy | Jedlé pečárky | Trávicí potíže, žloutne a zapáchá po inkoustu |
Řada dalších druhů, například závojenka olovová, patří do skupiny s trávicími potížemi. Neznamená to, že jsou neškodné: každá otrava je zátěž pro organismus.
Záměny, které se opakují
Několik záměn se opakuje v každé sezóně. Pečárka a muchomůrka zelená: pečárka má u dospělé houby lupeny růžové až čokoládově hnědé, muchomůrka bílé. Václavka, třepenitka a čepičatka: všechny rostou na dřevě. Smrž a ucháč: obě jarní. Májovka a vláknice: obě jarní a obě bílé či světlé. Podrobný přehled najdete v článku nejčastější záměny hub.
Jako začátečník se držte druhů, u kterých si můžete ověřit víc znaků najednou. Pomůže vám i atlas nebo poradna, viz určování hub. Zvláště opatrní buďte u hub s bílými lupeny (mezi nimi jsou smrtelně jedovaté muchomůrky), u hub na dřevě a u malých hub neznámého druhu.
Časté otázky k jedovatým houbám
1. Která houba je v Česku nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější jsou houby s amatoxiny, hlavně muchomůrka zelená, jarní a jízlivá a čepičatky. Podle TIS způsobují poškození jater a ledvin, možné je i úmrtí.
2. Jak poznám jedovatou houbu?
Neexistuje jednoduchý test. Stříbrná lžička, cibule, zčernání, ochutnání ani červi nic neprokazují. Rozhoduje správné určení podle kombinace znaků.
3. Je každá červená houba jedovatá?
Ne. Barva sama o sobě o jedovatosti nerozhoduje. Stejně tak modrání dužniny neznamená jedovatost ani jedlost. Vždy záleží na kombinaci znaků.
4. Co dělat, když jsem snědl neznámou houbu?
Volejte Toxikologické informační středisko (224 919 293 nebo 224 915 402), při ohrožení života 155 nebo 112. Uschovejte zbytky hub a jídla.
5. Dají se jedovaté houby uvařením zbavit jedu?
Nespoléhejte na to. Žádný způsob tepelné úpravy nelze považovat za záruku bezpečnosti, proto jedovaté nebo nejisté houby nejezte.
6. Mám jedovaté houby v lese rozšlapat?
Nemusíte. Jedovaté houby jsou součástí lesa a mají v něm své místo. Stačí je nesbírat, a hlavně nenechávat děti, aby je braly do rukou a ochutnávaly.
