Penízovka sametonohá je typická zimní houba. Roste od listopadu do března, často i po mrazu a při oblevách, kdy jiné houby v lese dávno nenajdete. Penízovka sametonohá tvoří trsy medově žlutých až oranžových kloboučků na mrtvém i živém listnatém dřevě a pozná se podle sametového třeně, který je u báze tmavě hnědý až černý. Je jedlá, ale protože roste na dřevě, je u ní potřeba zvláštní opatrnost.
Ve stejném období a také v trsech na dřevě roste smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová. Kdo zimní houby sbírá poprvé, měl by si nález nechat ověřit v mykologické poradně. Obecné zásady sběru najdete v našem průvodci houbařením. Níže se dozvíte, jak penízovku poznat, kde a kdy ji hledat, jak ji odlišit od čepičatky a proč pěstované enoki vypadají úplně jinak.
Poznávací kartička penízovky sametonohé
Penízovka roste na dřevě a v trsech, tedy stejně jako smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová. Proto u ní nestačí jeden nápadný znak, ale musí sedět všechny. Kartička shrnuje, co si u nalezeného trsu zkontrolovat. Pokud kterýkoli řádek nesedí, houbu nesbírejte. Kartička nenahrazuje mykologickou poradnu, kam by měl začátečník první zimní nález vždy zanést.
| Znak | Jak vypadá u penízovky sametonohé | Na co se podívat |
|---|---|---|
| Klobouk | medově žlutý až oranžový, uprostřed tmavší, k okraji světlejší | není klobouk hnědý, bez oranžového tónu? |
| Povrch klobouku | za vlhka lepkavý až slizký a lesklý | je povrch hladký, bez šupinek? |
| Lupeny | světlé, bělavé až nažloutlé | nejsou lupeny hnědé nebo rezavé? |
| Třeň | tenký, pružný, sametový, k bázi tmavě hnědý až černý | je sametový povrch dobře znát na celé spodní části? |
| Prsten | chybí | není na třeni prsten nebo jeho zbytek? |
| Výtrusný prach | bílý | nedává otisk hnědou nebo rezavou barvu? |
| Růst | trsy na mrtvém i živém listnatém dřevě | neroste trs na jehličnatém dřevě? |
| Sezóna | listopad až březen, i po mrazu | v listopadu zvýšená opatrnost, rostou ještě podzimní houby |
Postup určení krok za krokem
- Určete dřevo. Penízovka roste na listnáčích, typicky na vrbách, topolech, jilmech a akátech. Trsy na jehličnanech nesbírejte.
- Vezměte jednu celou plodnici i se spodkem třeně, ostatní zatím nechte na místě.
- Prohlédněte třeň. Musí být sametový a k bázi tmavnout do tmavě hnědé až černé.
- Hledejte prsten. Na třeni nesmí být prsten ani jeho zbytek.
- Zkontrolujte klobouk a lupeny. Klobouk medově žlutý až oranžový, lupeny světlé.
- Udělejte otisk výtrusného prachu. Klobouk položte lupeny dolů na tmavý papír a nechte ho několik hodin ležet. Bílý otisk odpovídá penízovce.
- Rozhodněte. Pokud cokoli nesedí, trs nesbírejte. První nález ukažte v mykologické poradně.
Otisk výtrusného prachu je užitečný hlavně doma, kdy máte čas počkat. Pokud klobouk na papíře položíte pod obrácenou misku, výtrusy nerozfouká průvan. Otisk ale nepoužívejte jako jediný důkaz, rozhoduje vždy kombinace všech znaků.
Jak penízovka sametonohá vypadá
Klobouk penízovky je zpočátku vyklenutý, později plochý a nese medově žlutou až oranžovou barvu, uprostřed často tmavší a k okraji světlejší. Za vlhka je povrch lepkavý až slizký a lesklý. Kloboučky jsou spíš menší a v trsu jich vyrůstá několik až mnoho vedle sebe, často se překrývají a tlačí na sebe.
Lupeny jsou světlé, bělavé až nažloutlé. Výtrusný prach je bílý, což je jeden z důležitých znaků. Pokud si nejste jistí, můžete klobouk položit lupeny dolů na tmavý papír a nechat ho několik hodin ležet. Bílý otisk odpovídá penízovce, hnědý nebo rezavý by ukazoval na jinou houbu.
Nejnápadnějším znakem je třeň. Je tenký, pružný a na povrchu sametový, jako by byl potažený jemnou plstí. V horní části bývá světlejší, k bázi tmavne do tmavě hnědé až černé. Penízovka nemá na třeni prsten ani jeho zbytek, a to je pro odlišení od čepičatky klíčové.
- klobouk medově žlutý až oranžový, za vlhka lepkavý,
- třeň sametový, k bázi tmavě hnědý až černý,
- bez prstenu na třeni,
- výtrusný prach bílý,
- trsy na listnatém dřevě v zimě.
Kde a kdy penízovku hledat
Penízovka sametonohá roste na mrtvém i živém listnatém dřevě. Najdete ji na kmenech, pařezech a větvích vrb, topolů, jilmů nebo akátů, často u vody, v lužních lesích, podél potoků, v parcích, ve stromořadích i ve městě. Trsy mohou vyrůstat z prasklin v kůře nebo z pařezu u země. Přehled hub podle dřevin najdete v článku kde rostou houby a pod jakými stromy.
Hlavní sezóna je od listopadu do března. Penízovce nevadí chlad, plodnice snesou i mráz a po oblevě dál rostou. Často se objevuje v době, kdy na podobných místech roste i hlíva ústřičná, o které píše článek hlíva ústřičná v přírodě. Orientační přehled sezóny všech hub shrnuje houbařský kalendář.
Zimní houbaření má svá specifika. Dny jsou krátké, cesty mohou klouzat a promrznout se dá rychleji, než čekáte. Oblékněte se do vrstev, jak radí článek vrstvení oblečení na túru, a pokud se vydáte k vodě, dávejte pozor na zledovatělé břehy.
Kde hledat podle místa
| Místo | Na čem penízovka roste | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| břehy potoků a řek | vrby a topoly, často staré a polámané | kluzké a zledovatělé břehy |
| lužní les | odumřelé kmeny a pařezy listnáčů | rozbahněný terén, zamokřená místa |
| aleje a stromořadí | kmeny a pahýly topolů, vrb a akátů | stromy u silnic se nehodí ke sběru |
| parky a městská zeleň | pařezy a poškozené kmeny | znečištění, psi, ošetřování zeleně |
| akátové háje a remízky | pařezy a mrtvé kmeny akátů | trnité větve, nepřehledný terén |
Sezóna po měsících
- Listopad: začátek sezóny. Na dřevě ještě rostou podzimní houby, včetně václavek a čepičatky jehličnanové, proto je opatrnost zvlášť na místě.
- Prosinec až únor: plodnice se objevují hlavně v oblevách. Po delším mrazu se nové kloboučky objevují obvykle až za několik dní oblevy. Do košíku berte jen pevné, ne rozbředlé nebo nahnilé.
- Březen: konec sezóny, s prvními teplými dny se plodnice objevují méně.
V zimě se houby hledají jinak než na podzim. Nejde o procházení mechu, ale o prohlížení kmenů, pařezů a pahýlů. Oranžové trsy jsou na tmavé kůře nebo na sněhu dobře vidět. Na místa, kde jste penízovku jednou našli, se vyplatí vracet, protože podhoubí žije v dřevě dlouhodobě, dokud se dřevo nerozloží.
Čepičatka jehličnanová: nebezpečná záměna
Čepičatka jehličnanová je drobná hnědá houba, která roste také v trsech nebo skupinách na dřevě, navzdory jménu na jehličnatém i listnatém, a objevuje se i v chladném období. Obsahuje amatoxiny, tedy stejné jedy jako muchomůrka zelená, a je smrtelně jedovatá. Otrava se projevuje se zpožděním, první úporné zvracení a průjem přicházejí podle Toxikologického informačního střediska po sedmi až třinácti hodinách a pak hrozí poškození jater a ledvin.
Od penízovky se čepičatka liší několika znaky. Na třeni má prsten nebo alespoň jeho zbytek, výtrusný prach je hnědý až rezavý a třeň není sametový. Žádný z těchto znaků ale sám nestačí, zvlášť u mladých nebo omytých plodnic, kdy může zbytek prstenu chybět. Rozhoduje kombinace všech znaků.
Na dřevě rostou i další houby, které si lidé pletou, například václavky a šupinovky. Václavka roste hlavně na podzim, má na třeni prsten a tmavé šupinky na klobouku, podrobněji o ní píše článek václavka: jak ji poznat a upravit. Pro začátečníka platí jednoduché pravidlo: houby rostoucí v trsech na dřevě si před prvním jídlem nechte ověřit v mykologické poradně.
Co dělat, když máte podezření na otravu
Otrava amatoxiny je nebezpečná právě tím, že se první potíže objeví až po mnoha hodinách a po nich může přijít zdánlivé zlepšení. Pokud jste jedli houby z dřeva a nejste si jistí jejich určením, nečekejte na příznaky.
- Zavolejte Toxikologické informační středisko na číslo 224 919 293 nebo 224 915 402, případně lékaře. Při ohrožení života volejte 155.
- Řekněte, jaké houby a kdy jste jedli a kdy začaly případné potíže.
- Uschovejte zbytky hub, jídla, případně zvratky.
- Zvracení nevyvolávejte bez pokynu lékaře nebo střediska.
- Kontaktujte všechny, kdo jedli stejné jídlo, i když ještě nemají potíže.
- Při zlepšení stavu léčbu nepřerušujte, zdánlivé zlepšení je u této otravy typické.
Srovnání: penízovka, čepičatka a václavka
Tabulka shrnuje znaky, podle kterých se houby rostoucí na dřevě odlišují. Je to orientační pomůcka, ne návod k jistému určení. U mladých plodnic se znaky určují hůř.
| Znak | Penízovka sametonohá | Čepičatka jehličnanová | Václavka |
|---|---|---|---|
| Klobouk | medově žlutý až oranžový, lepkavý | menší, hnědý, bez šupinek | s tmavými šupinkami |
| Třeň | sametový, k bázi tmavý až černý | bez sametového povrchu | s prstenem |
| Prsten | chybí | prsten nebo jeho zbytek | je |
| Výtrusný prach | bílý | hnědý až rezavý | bílý až krémový |
| Doba růstu | listopad až březen | hlavně podzim, i v chladném období | hlavně podzim |
| Jedlost | jedlá, jen klobouky po tepelné úpravě | smrtelně jedovatá | jedlá jen dobře tepelně upravená |
Pokud na nalezeném trsu najdete jen jeden znak, který nesedí, houbu nesbírejte. Další dvojice hub, které se snadno spletou, popisuje článek záměny hub.
Hlíva a další houby na zimním dřevě
V zimě roste na listnatém dřevě i hlíva ústřičná. Od penízovky se liší tvarem: plodnice připomínají ústřici, lupeny sbíhají na velmi krátký boční třeň nebo třeň chybí úplně a klobouky jsou šedé až hnědavé, ne oranžové. Na zimním dřevě rostou i drobné hnědé houbičky, které začátečník neurčí. Ty nesbírejte vůbec, i když rostou hned vedle penízovky. Do košíku patří jen trs, u kterého sedí všechny znaky.
Enoki: pěstovaná penízovka
V obchodech se prodávají houby enoki. Jde o pěstovanou formu penízovky sametonohé, ale vypadají úplně jinak: mají drobné bělavé kloboučky a dlouhé tenké bílé třeně svázané do svazku. Takový vzhled vzniká pěstováním ve tmě v lahvích nebo jiných nádobách, kde houby rostou do výšky za světlem a vzduchem. I enoki z obchodu před jídlem tepelně upravte.
Vzhled enoki proto nepoužívejte jako vodítko při hledání penízovky v přírodě. Divoká penízovka má barevný, oranžový klobouk a tmavý sametový třeň. Kdo by v lese hledal bílé tenké houbičky podle obrázku z obchodu, mohl by sebrat úplně jiný druh.
Pokud chcete penízovku poznat bezpečně, vydejte se poprvé se zkušeným houbařem nebo nález ukažte v poradně. Jak postupovat, popisuje článek určování hub: atlas, aplikace a poradna. Aplikace v telefonu ani fotky na sociálních sítích spolehlivé určení nejsou.
Jak penízovku sbírat a očistit
Penízovky sbírejte jen ze zdravých, čerstvých trsů. Klobouky odřízněte nožem, protože třeně jsou tuhé a v kuchyni se nepoužívají. Pro určení ale vezměte z trsu jednu celou plodnici i s třeněm, abyste mohli zkontrolovat sametový povrch, tmavou bázi a nepřítomnost prstenu.
Sbírejte jen mladé a středně staré kloboučky, které nejsou nahnilé ani rozmočené. Vyhněte se stromům u frekventovaných silnic. Houby nedávejte do igelitu, ale do košíku nebo papírového sáčku. Při zimní teplotě vydrží v košíku déle než v létě, i tak je zpracujte co nejdřív, nejlépe týž den.
Lepkavý povrch klobouků na sebe chytá nečistoty a jehličí. Klobouky otřete vlhkou utěrkou nebo krátce propláchněte a hned osušte. Více k čištění najdete v článku jak očistit houby.
Šetrně ke stromu
Při řezu nechte zbytek trsu i spodní části třeňů na dřevě. Neodlupujte kůru a nelámejte větve, abyste se k trsu dostali. Pokud roste vysoko na kmeni, nechte ho být, šplhání po namrzlém stromě nestojí za riziko pádu. Na mladých trsech nechte i několik kloboučků, ať může houba dozrát a uvolnit výtrusy.
Jak penízovku zpracovat a uchovat
Penízovky se v zimě nekazí tak rychle jako houby v létě, i tak je zpracujte co nejdřív. Používají se jen klobouky, třeně odřízněte už při sběru nebo doma. Lepkavé kloboučky se při skladování k sobě lepí a přitahují nečistoty, proto je skladujte volně a krátce.
| Způsob | Hodí se? | Jak na to |
|---|---|---|
| Čerstvá | ano | zpracovat týž den do polévky, na pánev nebo do omáčky |
| Lednice | krátce | klobouky v papírovém sáčku, nejvýš do druhého dne |
| Mražení podušené | ano | klobouky podusit na másle, vychladit a zamrazit v dávkách |
| Mražení syrové | méně | kloboučky po rozmrazení zvodnatí a slepí se |
| Sušení | méně vhodné | slizké kloboučky se lepí, lepší je mrazit podušené |
Zkažené penízovky poznáte podle toho, že kloboučky ztrácejí lesk, místo lepkavého povrchu jsou mazlavé, tmavnou ve skvrnách a nepříjemně páchnou. Takové houby nevařte, ani když jste je nasbírali teprve včera. Mražené podušené penízovky přidávejte do jídla rovnou zmrzlé a rozmražené znovu nezamrazujte. Obecné zásady mražení hub popisuje článek jak zamrazit houby. Pokud penízovky kombinujete s jinými houbami, například s hlívou, zpracujte je dohromady jen tehdy, když jste si jistí určením obou druhů.
Penízovka v kuchyni
Penízovka sametonohá je jedlá jen tepelně upravená a jedí se jen klobouky. Mají jemnou chuť a při vaření zůstávají lehce slizké, což se hodí do polévek a omáček. V zimě oživí jídla, kdy jiné čerstvé houby nejsou.
- Do polévky: klobouky přidejte do vývaru nebo do houbové polévky s bramborami a vařte, dokud nezměknou.
- Na másle: klobouky dejte na rozpálené máslo s cibulkou a duste zhruba deset minut, osolte a opepřete.
- Do smaženice: podušené klobouky zalijte vejci, postup popisuje smaženice z hub.
- K masu a rýži: krátce podušené jako příloha nebo do omáčky.
Penízovky se dají zpracovat i spolu s hlívou nebo jinými zimními houbami, pokud každý druh bezpečně znáte. Dětem houbová jídla nevnucujte a dávejte jim jen menší porce, i jedlé houby jsou pro ně hůř stravitelné.
Zimní polévka s penízovkou
Na 4 porce připravte asi 200 g klobouků penízovky, 1 cibuli, 1 mrkev, kousek celeru, 3 brambory, 1 lžíci másla, 1 litr zeleninového nebo masového vývaru, sůl, pepř, kmín a majoránku. Cibuli osmahněte na másle, přidejte nakrájenou zeleninu a brambory, zalijte vývarem a vařte asi 15 minut. Pak přidejte penízovky a vařte dalších 10 minut, dokud brambory a houby nezměknou. Dochuťte kmínem, majoránkou, solí a pepřem.
Penízovky na másle k rýži
Na 2 porce rozehřejte 2 lžíce másla, osmahněte na nich 1 šalotku nebo menší cibuli, přidejte asi 250 g klobouků penízovky a duste zhruba 10 minut. Na konci přidejte stroužek česneku, sůl, pepř a hrst petrželky. Podávejte s rýží nebo s vařenými brambory. Penízovky se hodí i do rizota, postup najdete v receptu houbové rizoto.
Penízovky na smetaně
Podušené klobouky z předchozího receptu zalijte 150 ml smetany na vaření a krátce provařte, aby omáčka zhoustla. Pokud chcete omáčku hustší, rozmíchejte ve smetaně předem lžičku hladké mouky. Hodí se k těstovinám nebo knedlíku, další varianty popisuje recept houbová omáčka.
Zimní houbaření: výbava a bezpečnost
Za penízovkou se chodí v době, kdy je venku zima, brzy se stmívá a cesty klouzají. Výprava je proto spíš procházkou k vodě nebo do parku než celodenním pochodem lesem, i tak se vyplatí se připravit. Jak se sbalit na delší cestu, radí článek co sbalit na jednodenní túru.
- oblečení ve vrstvách, čepice a rukavice, ve kterých jde pracovat s nožem,
- nepromokavé boty s pevnou podrážkou, na led případně nesmeky,
- nůž a košík nebo papírové sáčky, ne igelit,
- nabitý telefon a čelovka, protože v zimě se stmívá brzy, viz článek čelovka na běh i turistiku,
- termoska s teplým nápojem,
- tmavý papír na otisk výtrusného prachu doma.
Ke kmenům u vody choďte opatrně. Zledovatělé nebo podmáčené břehy a polámané větve vrb jsou v zimě větším rizikem než samotné houby. Na zamrzlé hladiny nevstupujte. Pokud jdete sami, řekněte někomu, kam jdete a kdy se vrátíte.
Časté chyby a kdy penízovku nechat na stromě
Penízovka je v zimě vítaná, protože jiných hub je málo. Právě to ale svádí k chybám: sbírá se cokoli oranžového na dřevě a znaky se kontrolují jen zběžně. Tabulka shrnuje chyby, které se u penízovky opakují.
| Chyba | Co se stane | Jak to dělat správně |
|---|---|---|
| sběr bez kontroly třeně | hrozí záměna s čepičatkou | u každého trsu vzít celou plodnici a zkontrolovat třeň a prsten |
| sběr trsu na jehličnatém dřevě | vyšší riziko čepičatky jehličnanové | penízovku brát jen z listnáčů |
| sběr v listopadu bez zvýšené opatrnosti | na dřevě rostou i podzimní houby | kontrolovat všechny znaky, první nález do poradny |
| vaření i s třeněmi | jídlo je tuhé a vláknité | používat jen klobouky |
| sběr rozbředlých plodnic po oblevě | houby se rychle kazí | brát jen pevné kloboučky |
| sběr ze stromů u silnic | nečistoty a výfukové plyny | sbírat jen na čistých místech |
Kdy penízovku nechat na stromě
- na třeni je prsten nebo jeho zbytek,
- třeň není sametový a k bázi netmavne,
- klobouk je hnědý bez oranžového tónu nebo má šupinky,
- otisk výtrusů je hnědý nebo rezavý,
- trs roste na jehličnatém dřevě,
- plodnice jsou rozbředlé, nahnilé nebo plesnivé,
- nejste si jistí kterýmkoli znakem.
Pokud trs necháte na stromě, nic neztrácíte. Podhoubí v dřevě dál žije a za další oblevy může vytvořit nové plodnice. Obecné zásady pro první houbařské sezóny shrnuje článek houbaření pro začátečníky.
Bezpečnost a mýty
U hub rostoucích na dřevě se drží mýtus, že co roste na pařezu, je jedlé. To neplatí. Na dřevě roste i čepičatka jehličnanová a další jedovaté houby. Stejně nespolehlivé jsou stříbrná lžička, zčernání cibule při vaření, ochutnání syrového kousku nebo to, že houbu ožírají slimáci. O jedovatosti nic neříkají.
Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte. Při pochybnosti houbu nesbírejte a nejezte, neznámý nález ukažte v mykologické poradně. Zvlášť to platí v zimě, kdy je hub málo a lákavé je vzít cokoli, co roste.
Pokud se po jídle z hub objeví potíže, zvlášť pokud začnou až za několik hodin, jde o vážné varování. Nečekejte, až to přejde, volejte lékaře nebo Toxikologické informační středisko, při ohrožení života 155. Zbytky hub a jídla uschovejte. Postup popisuje článek otrava houbami: příznaky a první pomoc, přehled nebezpečných druhů pak jedovaté houby v Česku.
Časté otázky o penízovce sametonohé
1. Kdy roste penízovka sametonohá?
Od listopadu do března, i po mrazu a při oblevách. Je to typická zimní houba.
2. Jak poznám penízovku sametonohou?
Podle trsů medově žlutých až oranžových lepkavých kloboučků na listnatém dřevě, sametového třeně s tmavou až černou bází, chybějícího prstenu a bílého výtrusného prachu. Rozhoduje kombinace znaků.
3. S čím se penízovka plete?
Hlavně se smrtelně jedovatou čepičatkou jehličnanovou, která roste také v trsech na dřevě. Ta má prsten nebo jeho zbytek a hnědý až rezavý výtrusný prach.
4. Jsou enoki z obchodu totéž co penízovka?
Enoki jsou pěstovaná forma penízovky sametonohé, ale vypadají úplně jinak, mají dlouhé bílé třeně. Podle nich divokou penízovku nepoznáte.
5. Které části penízovky se jedí?
Jen klobouky, vždy tepelně upravené. Třeně jsou tuhé.
6. Platí, že houby z pařezu jsou jedlé?
Ne, to je mýtus. Na dřevě roste i čepičatka jehličnanová. Houby z dřeva si začátečník nechá ověřit v mykologické poradně.
7. Kde penízovku hledat?
Na mrtvém i živém listnatém dřevě, na vrbách, topolech, jilmech a akátech, často u vody, v parcích a stromořadích.
8. Je penízovka jedlá i poté, co zmrzla?
Ano, plodnice zmrznutí snesou a po oblevě mohou dál růst. Rozhoduje stav kloboučků: sbírejte jen pevné, rozbředlé a nahnilé plodnice nechte na místě.
9. Roste penízovka i na jehličnanech?
Typicky roste na listnatém dřevě. Houby v trsech na jehličnatém dřevě začátečník nesbírá, právě tam roste čepičatka jehličnanová.
10. Jak udělat otisk výtrusného prachu?
Klobouk položte lupeny dolů na tmavý papír, přikryjte ho miskou a nechte několik hodin ležet. Penízovka dává bílý otisk, hnědý nebo rezavý ukazuje na jinou houbu.
11. Proč se třeně penízovky nejedí?
Jsou tenké, tuhé a vláknité a ani dlouhým vařením nezměknou. Odřízněte je už při sběru, jednu celou plodnici si ale nechte na kontrolu znaků.
12. Dá se penízovka zamrazit?
Ano, nejlépe podušené klobouky. Do jídla je dávejte rovnou zmrzlé a rozmražené znovu nezamrazujte.
