Hnojník obecný je vysoká bílá houba s válcovitým kloboukem pokrytým střapatými šupinami, kterou potkáte spíš na louce, v trávníku nebo u cesty než v hlubokém lese. Hnojník obecný je jedlý jen mladý, dokud má čistě bílé lupeny. Pak se během krátké doby začne rozkládat a lupeny se mění v černou tekutinu podobnou inkoustu. Proto u něj rozhoduje rychlost: co nasbíráte, musíte zpracovat do několika hodin.
Vedle jedlého hnojníku obecného roste hnojník inkoustový, který v kombinaci s alkoholem vyvolává otravu. Kdo si oba druhy plete, riskuje nepříjemné potíže i dny po jídle. Obecné zásady sběru najdete v našem průvodci houbařením. Níže se dozvíte, jak hnojník obecný poznat, kde roste, proč spěchat se zpracováním a co dělat, aby se jídlo z hnojníků obešlo bez problémů.
Poznávací kartička hnojníku obecného
U hnojníku obecného se nerozhoduje jen o tom, o jaký druh jde, ale i o tom, zda je plodnice ještě dost mladá. Kartička proto obsahuje znaky druhu i znaky stáří. Projděte ji u každé plodnice, kterou chcete dát do košíku. Pokud kterýkoli řádek nesedí, houbu nechte stát. Kartička nenahrazuje zkušenost ani mykologickou poradnu, pomůže ale nic nevynechat.
| Znak | Jak vypadá u mladého hnojníku obecného | Na co se podívat |
|---|---|---|
| Klobouk | bílý, vysoký, válcovitý až vejčitý, vrchol hladší a nahnědlý | je klobouk bílý, ne šedavý nebo šedohnědý? |
| Povrch | odstávající střapaté šupiny | jsou šupiny výrazné, ne jen jemně rýhovaný povrch? |
| Okraj klobouku | sevřený kolem třeně | nezačíná se okraj rozevírat a tmavnout? |
| Lupeny | husté, čistě bílé | nejsou u okraje růžové, šedé nebo černé? |
| Třeň | bílý, štíhlý, dutý, snadno se vytáhne z klobouku | je třeň bílý a čistý, bez tmavnutí? |
| Prsten | úzký posuvný prstýnek, často se ztratí | jeho chybění samo o sobě nevadí |
| Růst | jednotlivě nebo ve skupinách v trávě a na holé zemi | neroste houba v trsu u pařezu jako hnojník inkoustový? |
| Stanoviště | louky, trávníky, parky, okraje cest, navážky zeminy | je místo čisté, bez psů, postřiků a provozu? |
Postup určení krok za krokem
- Podívejte se na místo. Hnojník obecný roste v trávě nebo na holé zemi, ne v trsech na dřevě.
- Prohlédněte klobouk. Musí být bílý, vysoký a pokrytý střapatými šupinami.
- Vykruťte celou plodnici i se spodní částí třeně a podívejte se na lupeny.
- Zkontrolujte barvu lupenů od okraje klobouku až nahoru. Do košíku patří jen čistě bílé.
- Zkontrolujte okraj klobouku. U mladé plodnice přiléhá k třeni, rozevírající se klobouk znamená začínající rozklad.
- Rozhodněte. Pokud je cokoli jinak nebo si nejste jistí druhem, plodnici nesbírejte.
Kontrolu udělejte u každého kusu zvlášť. Ve skupině hnojníků vedle sebe často stojí mladé bílé plodnice i starší kusy, které už odkapávají. Vezměte jen ty první a starší nechte na místě. Doma lupeny zkontrolujte znovu, protože rozklad mohl během cesty pokročit.
Jak hnojník obecný vypadá
Mladý hnojník obecný má klobouk protáhlý do tvaru válce nebo vejce, který zpočátku zakrývá velkou část třeně. Je bílý a pokrytý odstávajícími, střapatými šupinami, jen na vrcholu bývá hladší a nahnědlý. Celá houba působí štíhle a vysoko, odtud i lidová přirovnání ke kloboučku nebo k paruce.
Lupeny jsou husté a u mladých plodnic čistě bílé. S věkem se zbarvují od okraje klobouku do růžova, potom do šeda až černa a nakonec se rozplývají v černou tekutinu, která odkapává. Tento proces, kterému se říká samovolné rozkládání (autolýza), je pro hnojníky typický a začíná od spodního okraje klobouku.
Třeň je bílý, štíhlý, uvnitř dutý a dá se snadno vytáhnout z klobouku. Na třeni bývá úzký posuvný prstýnek, který se ale snadno ztratí. Dužnina je bílá, měkká a křehká. Mladá plodnice voní slabě a příjemně. Velikost se liší podle stanoviště a vlhka, rozhodujícím znakem je kombinace tvaru klobouku, šupin a barvy lupenů, ne velikost.
- klobouk bílý, válcovitý, se střapatými šupinami,
- lupeny u mladé houby čistě bílé, pak růžovějí a černají,
- houba se postupně rozplývá v černou inkoustovou tekutinu,
- roste jednotlivě nebo ve skupinách na travnatých místech.
Kde a kdy hnojník roste
Hnojník obecný roste na zemi bohaté na živiny: na loukách, pastvinách, v trávnících, parcích, podél okrajů cest a na skládkách zeminy nebo navážkách. Často se objevuje i na zahradách a ve městě, kde ho lidé překvapeně najdou po dešti na trávníku. Pokud vám hnojníky a jiné houby rostou na zahradě, souvislosti vysvětluje článek houby na zahradě a v trávníku.
Plodnice se objevují od jara do podzimu, hlavně po vydatném dešti a v teplém vlhkém počasí. Rostou jednotlivě nebo v menších skupinkách a na stejném místě se často objevují opakovaně. Přehled, kdy rostou které houby, najdete v článku houbařský kalendář.
Hnojníky sbírejte jen na čistých místech. Okraje silnic, pole po postřiku a místa, kde se venčí psi, k houbaření nepatří. Na loukách se často setkáte i s pečárkami a bedlami. Jak je bezpečně poznat, popisují články pečárka: jak ji poznat a bedla vysoká: jak ji poznat.
Podle místa
| Místo | Co čekat | Na co si dát pozor |
|---|---|---|
| louka a pastvina | jednotlivé plodnice i skupiny | pastviny po hnojení, výběhy zvířat |
| trávník, park, sídliště | plodnice po dešti, často opakovaně | místa, kde se venčí psi nebo stříká chemie |
| okraj polní nebo lesní cesty | řady plodnic podél okraje | okraje silnic s provozem a pole po postřiku |
| navážka nebo skládka zeminy | skupiny plodnic na holé zemi | nevíte, co zemina obsahuje, raději nesbírat |
| les | spíš na okrajích, u cest a na pasekách | méně typické stanoviště, ostatní houby určit zvlášť |
Hnojníky rostou rychle a rychle také stárnou. Pokud o nějakém místě víte, vyplatí se tam zajít brzy po vydatném dešti, kdy jsou plodnice ještě mladé. Vztah mezi deštěm a růstem hub popisuje článek kdy rostou houby po dešti. Na stejném místě často najdete mladé i rozplývající se plodnice zároveň, takže pozdní příchod neznamená, že nic nenajdete, jen musíte pečlivěji vybírat.
Proč spěchat se zpracováním
Hnojník obecný se rozkládá velmi rychle, a to i po utržení. Plodnice, která má v lese bílé lupeny, může mít za několik hodin v košíku lupeny růžové a za další chvíli už černé. Rozklad pokračuje i v lednici, jen pomaleji. Proto se hnojníky sbírají jen tehdy, když je doma hned zpracujete.
Do kuchyně patří jen mladé plodnice s čistě bílými lupeny a s klobouky, které jsou ještě sevřené kolem třeně. Jakmile lupeny u okraje zrůžoví nebo zešednou, houbu nechte v lese, rozklad už začal. Černající nebo odkapávající plodnice do jídla nedávejte.
| Stav plodnice | Lupeny | Co s ní |
|---|---|---|
| mladá, klobouk sevřený | čistě bílé | sbírat a zpracovat do několika hodin |
| začíná se rozevírat | u okraje růžové | nesbírat, rozklad už začal |
| starší | šedé až černé | nesbírat |
| rozplývá se | černá tekutina | nesbírat |
Hnojník se nehodí k sušení a není dobrý ani na delší skladování. Plánujte ho na jídlo ještě týž den.
Plán na den sběru
- Před vycházkou si rozmyslete, co z hnojníků uvaříte, a mějte doma cibuli, máslo nebo vejce.
- Na místě vybírejte jen plodnice s čistě bílými lupeny a sevřeným kloboukem.
- Hnojníky sbírejte až cestou zpět, ať v košíku nečekají déle, než je nutné.
- Doma vytáhněte třeně, očistěte klobouky a znovu zkontrolujte lupeny.
- Hned je tepelně upravte, buď rovnou k jídlu, nebo podušené k zamrazení.
Hnojník inkoustový a alkohol
Hnojník inkoustový je příbuzný druh, který se také rozplývá v černou tekutinu. Klobouk má šedavý až šedohnědý, bez výrazných střapatých šupin, a často roste v trsech u pařezů nebo u báze stromů. Na rozdíl od hnojníku obecného se s ním pojí zvláštní typ otravy.
Pokud někdo sní hnojník inkoustový a k tomu nebo po něm pije alkohol, vzniká tzv. antabusový syndrom. Podle Toxikologického informačního střediska se projevuje zhruba půl hodiny až dvě hodiny po alkoholu zrudnutím obličeje, bušením srdce a nevolností. Riziko netrvá jen při jídle: potíže se mohou objevit i při pití alkoholu v následujících dnech.
Hnojník obecný se s alkoholem obecně nepojí s otravou. Přesto doporučujeme k jídlu z jakýchkoli hnojníků alkohol vůbec nepít, a to ani v dalších dnech. Hnojník inkoustový nesbírejte vůbec. Riziko s alkoholem trvá i několik dní po jídle, v praxi se to těžko uhlídá a pro začátečníka je to zbytečný hazard. Další jedovaté a rizikové houby popisuje článek jedovaté houby v Česku.
Pokud se po jídle z hub a alkoholu objeví zrudnutí, bušení srdce nebo nevolnost, kontaktujte lékaře nebo Toxikologické informační středisko. Postup krok za krokem najdete v článku otrava houbami: příznaky a první pomoc.
Co dělat, když po hnojnících a alkoholu přijdou potíže
- Přestaňte pít alkohol a dalších několik dní ho nepijte vůbec.
- Při zrudnutí, bušení srdce nebo nevolnosti volejte lékaře nebo Toxikologické informační středisko na číslo 224 919 293 nebo 224 915 402.
- Při potížích s dechem, bolesti na hrudi nebo ztrátě vědomí volejte 155.
- Uschovejte zbytky hub nebo jídla, pomohou určit, o jaký druh šlo.
- Upozorněte ostatní, kdo jedli stejné jídlo, aby alkohol nepili.
Alkohol i v jídle
Pravidlo nepít alkohol platí i pro alkohol uvařený v jídle. Do omáčky nebo polévky s hnojníky proto nepřidávejte víno ani pivo a nepodávejte je s jídlem, kde je alkohol součástí receptu. Pokud připravujete hnojníky pro návštěvu, řekněte to všem předem, ne až u stolu, kdy už může být na stole sklenka.
Hnojník obecný a inkoustový: srovnání
Tabulka shrnuje rozdíly, které houbaři u obou druhů sledují. Je to orientační pomůcka. U mladých plodnic se znaky určují hůř a rozhoduje vždy kombinace všech znaků.
| Znak | Hnojník obecný | Hnojník inkoustový |
|---|---|---|
| Klobouk | bílý, vysoký, válcovitý | šedavý až šedohnědý |
| Šupiny | výrazné, střapaté | bez výrazných šupin |
| Růst | jednotlivě nebo ve skupinách v trávě | často v trsech u pařezů a stromů |
| Lupeny | bílé, pak růžovějí a černají | světlé, pak černají |
| Alkohol | obecně bez otravy, přesto nepít | antabusový syndrom i dny po jídle |
| Doporučení | sbírat jen mladý s bílými lupeny | nesbírat |
Pokud nemáte jistotu, který hnojník držíte v ruce, nesbírejte ho. Zkušený houbař nebo mykologická poradna vám rozdíl ukáže na skutečných plodnicích lépe než jakýkoli popis. Jak se k určení dostat, popisuje článek určování hub: atlas, aplikace a poradna.
Další hnojníky, které potkáte
Kromě obou popsaných druhů roste v Česku řada menších hnojníků. Často se setkáte s hnojníkem třpytivým, který tvoří trsy drobných okrově hnědých kloboučků u pařezů a na kořenech listnáčů. Mladé klobouky jsou poseté drobnými lesklými zrníčky, která se snadno setřou. V trávnících a na zahradách rostou i další drobné hnojníky. Žádný z nich začátečník nesbírá, do košíku patří jen velký bílý šupinatý hnojník obecný.
Jak hnojník sbírat a očistit
Hnojník se sbírá snadno, protože roste v trávě a je dobře vidět. Vykruťte ho celý, aby bylo vidět i spodní část třeně, a rovnou zkontrolujte barvu lupenů. Plodnice dávejte do košíku nastojato nebo navrch, aby se křehké klobouky nepolámaly. Igelitová taška se nehodí, houby se v ní zapaří a rozklad se ještě zrychlí. Vhodnou výbavu shrnuje košík na houby a výbava houbaře.
Doma vytáhněte třeň z klobouku, protože je dutý a vláknitý a v kuchyni se nepoužívá tolik jako klobouk. Šupiny a nečistoty z klobouku setřete nožem nebo kartáčkem. Hnojníky dlouho nemyjte, křehká dužnina nasaje vodu. Klobouky můžete podélně rozpůlit, abyste zkontrolovali lupeny i uvnitř.
Pokud zjistíte, že lupeny už uvnitř zrůžověly nebo zčernaly, plodnici do jídla nedávejte. Čisté klobouky s bílými lupeny dejte hned na pánev nebo do hrnce.
Cesta domů
Protože se hnojník rozkládá i v košíku, počítá se každá hodina. Hnojníky noste v košíku navrch a nepokládejte je na slunce, například na palubní desku auta nebo na lavičku. V teplém dni košík zakryjte utěrkou a nechávejte ho ve stínu. Doma je rovnou očistěte a dejte na pánev, neodkládejte je do lednice s tím, že je zpracujete večer.
Jak hnojník zpracovat a uchovat
Hnojník obecný se od ostatních hub liší tím, že ho nelze nechat na později. Rozklad lupenů pokračuje i po utržení a zpomalí se jen v chladu, nezastaví. Tepelná úprava ho zastaví, proto je hlavní pravidlo jednoduché: hnojníky tepelně upravte ještě týž den, nejlépe hned po návratu z procházky.
| Způsob | Hodí se? | Jak na to |
|---|---|---|
| Čerstvý | ano | zpracovat do několika hodin po sběru |
| Lednice | jen na pár hodin | rozklad pokračuje, před vařením zkontrolovat lupeny |
| Mražení syrového | ne | dužnina po rozmrazení zvodnatí a rychle černá |
| Mražení podušeného | ano | hned po sběru podusit na másle, vychladit a zamrazit v dávkách |
| Sušení | ne | houba se rozloží dřív, než uschne |
| Nakládání | ne | křehká dužnina se rozpadne |
Před zamrazením hnojníky podušte jen krátce, zhruba pět minut, aby se rozklad zastavil a dužnina se nerozvařila. Podušené zamražené hnojníky přidávejte do jídla rovnou zmrzlé a znovu je nezamrazujte. Hodí se do polévky, omáčky nebo vajec. Obecné zásady mražení hub popisuje článek jak zamrazit houby. Pokud nemáte čas hnojníky hned zpracovat, nesbírejte je. Na stejném místě po dalším dešti nejspíš vyrostou nové.
Hnojník v kuchyni
Mladý hnojník obecný má jemnou chuť a měkkou konzistenci. Hodí se do jídel, kde se rychle tepelně upraví. Jezte ho vždy tepelně upravený, nikdy syrový.
- Na másle: klobouky nakrájejte na kolečka a orestujte na másle s cibulkou, solí a pepřem zhruba pět minut.
- Do vajec: hnojník se hodí do míchaných vajec nebo do smaženice z hub, kde rychle změkne.
- Do polévky: přidejte ho ke konci vaření, aby se nerozvařil, inspiraci najdete v receptu houbová polévka s bramborami.
- Do omáčky: k masu nebo těstovinám, krátce podusit na másle a zalít smetanou.
Hnojník se rychle rozvaří, proto ho nevařte dlouho. Hotové jídlo snězte hned, ohřívání mu nesvědčí. K jídlu z hnojníků nepijte alkohol, a to ani v následujících dnech, i když jste si jistí, že jde o hnojník obecný.
Dětem houbová jídla nevnucujte, i jedlé houby jsou pro ně hůř stravitelné. Pokud připravujete hnojníky pro více lidí, upozorněte všechny na alkohol předem.
Hnojník s jinými houbami
Hnojníky můžete smíchat s jinými jedlými houbami, které bezpečně znáte, například s pečárkami z téže louky. Hnojník je ale měkčí a změkne mnohem rychleji, proto ho přidávejte na pánev až ke konci, když jsou tužší houby skoro hotové. Pokud ho dáte do hrnce hned na začátku, rozvaří se na kaši a ztratí jemnou chuť.
Hnojníky na másle s česnekem
Na 2 porce připravte asi 300 g mladých hnojníků, 2 lžíce másla, 1 menší cibuli, 1 stroužek česneku, sůl, pepř a nasekanou petrželku. Klobouky nakrájejte na kolečka. Cibuli osmahněte na másle dosklovata, přidejte hnojníky a opékejte asi 5 minut, dokud nezměknou a nepustí šťávu. Na konci přidejte česnek, osolte, opepřete a posypte petrželkou. Podávejte s chlebem, vařenými brambory nebo s vejcem.
Obalované hnojníky
Mladé celé klobouky po vytažení třeně osolte, obalte v hladké mouce, rozšlehaném vejci a strouhance a smažte na středně rozpáleném oleji dozlatova, po každé straně zhruba 2 až 3 minuty. Na 2 porce počítejte asi 6 až 8 menších klobouků, 1 vejce, 3 lžíce mouky a 5 lžic strouhanky. Postup obalování je stejný jako u smažené bedly. Podávejte hned, obalené hnojníky rychle měknou.
Hnojníky na smetaně
Na 2 porce osmahněte 1 cibuli na lžíci másla, přidejte asi 300 g hnojníků nakrájených na kolečka a duste asi 5 minut. Zalijte 150 ml smetany na vaření, osolte, opepřete, přidejte špetku tymiánu a krátce provařte. Podávejte s těstovinami nebo rýží. Víno do omáčky nepřidávejte. Další varianty smetanové omáčky z hub najdete v receptu houbová omáčka.
Časté chyby a kdy hnojník nechat stát
U hnojníku obecného dělají houbaři chyby hlavně v čase. Sbírají plodnice, které už začaly stárnout, nechávají je ležet v košíku nebo v lednici a nedomyslí riziko spojené s alkoholem. Tabulka shrnuje, na co si dát pozor.
| Chyba | Co se stane | Jak to dělat správně |
|---|---|---|
| sběr plodnic s růžovými lupeny | hnojník se rozloží dřív, než ho zpracujete | brát jen kusy s čistě bílými lupeny |
| hnojníky čekají do večera nebo do zítřka | lupeny zčernají a houba se rozplývá | tepelně upravit hned po návratu |
| houby naskládané v tašce | otlačí se a zapaří, rozklad se zrychlí | košík, plodnice volně a nastojato |
| sběr šedavých hnojníků v trsech u pařezu | hrozí hnojník inkoustový | sbírat jen bílý šupinatý hnojník obecný v trávě |
| alkohol k jídlu nebo v omáčce | riziko potíží, pokud jde o jiný druh hnojníku | k hnojníkům alkohol vůbec nepít ani nevařit |
| sběr u silnic a na výbězích | nečistoty, postřiky, výkaly zvířat | sbírat jen na čistých místech |
Kdy hnojník nechat stát
- lupeny jsou u okraje klobouku růžové, šedé nebo černé,
- okraj klobouku se rozevírá nebo odkapává černá tekutina,
- klobouk je šedavý, bez výrazných šupin, nebo houby rostou v trsu u dřeva,
- nebudete mít čas houby zpracovat ještě týž den,
- roste u frekventované silnice, na poli po postřiku nebo tam, kde se venčí psi,
- nejste si jistí, že jde o hnojník obecný.
Sběr hnojníků se dobře hodí i k tomu, aby se začátečník naučil posuzovat stáří plodnice. Na jednom místě často uvidíte všechny fáze od bílého válečku po rozplývající se klobouk. Obecné zásady pro první houbařské sezóny shrnuje článek houbaření pro začátečníky.
Mýty a zásady bezpečnosti
Kolem hub se drží řada lidových testů, které nefungují. Stříbrná lžička, zčernání cibule při vaření, ochutnání syrového kousku ani to, že houbu ožírají slimáci nebo červi, o jedovatosti nic neříkají. U hnojníku je to dobře vidět: černání lupenů je přirozený rozklad, ne znak jedu, a o tom, zda jde o druh s rizikem při alkoholu, neřekne nic.
Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte. Při pochybnosti houbu nesbírejte a nejezte, neznámý nález ukažte v mykologické poradně. Aplikace v mobilu ani fotky na sociálních sítích nejsou spolehlivé určení. Malé děti při sběru hlídejte, aby houby neochutnávaly, a po návratu si všichni umyjte ruce.
Častým zdrojem potíží nejsou jen jedovaté houby, ale i jedlé houby zkažené nebo nedostatečně tepelně upravené. U hnojníku, který se rychle rozkládá, to platí dvojnásob. Další dvojice, které se snadno spletou, popisuje článek záměny hub.
Děti a psi v trávníku
Hnojníky rostou na místech, kde si hrají děti a běhají psi: v parcích, na trávnících a na sídlištích. Malé děti učte, že houby se netrhají bez dospělého a nic se nedává do pusy. Tipy, jak děti k houbám vést, shrnuje článek houbaření s dětmi. Pokud pes sní neznámou houbu, volejte veterináře a nečekejte na příznaky, podrobnosti najdete v článku otrava psa houbou.
Časté otázky o hnojníku obecném
1. Jak poznám hnojník obecný?
Podle vysokého bílého válcovitého klobouku se střapatými šupinami a bílých lupenů, které později růžovějí a černají. Roste na loukách, v trávnících a u cest. Rozhoduje kombinace znaků.
2. Proč se hnojník musí zpracovat rychle?
Rozkládá se i po utržení a lupeny se mění v černou tekutinu. Zpracujte ho do několika hodin, nejlépe hned po návratu.
3. Mohu k hnojníku obecnému pít alkohol?
Hnojník obecný se s alkoholem obecně nepojí s otravou, přesto doporučujeme k jídlu z hnojníků alkohol vůbec nepít, ani v dalších dnech.
4. Co způsobuje hnojník inkoustový?
V kombinaci s alkoholem antabusový syndrom: zrudnutí, bušení srdce a nevolnost. Riziko trvá i v dalších dnech po jídle. Hnojník inkoustový nesbírejte.
5. Dá se hnojník sušit nebo uchovat?
Nehodí se k sušení ani delšímu skladování. Připravte ho týž den.
6. Je zčernalý hnojník jedovatý?
Zčernání je přirozený rozklad. Takový hnojník už ale do jídla nepatří, sbírejte jen mladé s bílými lupeny.
7. Rostou hnojníky i na zahradě?
Ano, často v trávnících, parcích a na navážkách zeminy. Sbírejte je jen na čistých místech, kam nechodí psi a kde se nestříká chemie.
8. Jak dlouho vydrží hnojník v lednici?
Jen několik hodin, rozklad lupenů v chladu pokračuje, jen pomaleji. Hnojníky tepelně upravte týž den a před vařením znovu zkontrolujte lupeny.
9. Dá se hnojník zamrazit?
Syrový ne. Zamrazit lze hnojníky hned po sběru podušené na másle. Do jídla je přidávejte rovnou zmrzlé a znovu je nezamrazujte.
10. Můžu do omáčky s hnojníky dát víno?
Nedoporučujeme. Pravidlo nepít alkohol k jídlu z hnojníků platí i pro víno nebo pivo uvařené v jídle.
11. Jak poznám hnojník inkoustový?
Má šedavý až šedohnědý klobouk bez výrazných střapatých šupin, jen jemně rýhovaný, a často roste v trsech u pařezů nebo u báze stromů. Také se rozplývá v černou tekutinu. Nesbírejte ho.
12. Je hnojník obecný vhodný pro začátečníky?
Je dobře poznatelný, ale vyžaduje pozornost ke stáří a k odlišení od šedavého hnojníku inkoustového. Kdo ho sbírá poprvé, ať si nález nechá ukázat zkušeným houbařem nebo v mykologické poradně.
