Klouzek obecný a klouzek sličný jsou jedlé hřibovité houby, které poznáte už podle lesklého slizkého klobouku a prstenu na třeni. Klouzek obecný roste pod borovicemi, klouzek sličný pod modříny, takže strom nad hlavou vám napoví, kterého z nich máte v ruce. Oba druhy mají pod kloboukem žluté póry a oba vyžadují trochu práce v kuchyni: slizkou pokožku klobouku se doporučuje stáhnout a houby je potřeba zpracovat rychle, protože se brzy kazí.
Rozhoduje kombinace znaků a sbírejte jen to, co bezpečně znáte. Obecné zásady sběru shrnuje článek průvodce houbařením. Tento text se věnuje jen dvěma běžným druhům, klouzku obecnému a klouzku sličnému. Dozvíte se, jak je poznat, kde je hledat, proč stahovat pokožku a jak klouzky upravit v kuchyni.
Poznávací kartička klouzků
Kartička shrnuje znaky obou popisovaných klouzků. Zkontrolujte u každé plodnice všechny řádky. Pokud houba v některém bodě nesedí, nepovažujte ji za klouzek a nechte ji v lese.
| Znak | Klouzek obecný | Klouzek sličný | Na co se podívat |
|---|---|---|---|
| Strom | borovice | modřín | strom v okolí plodnice |
| Klobouk | hnědý, slizký, lesklý | žlutý až oranžový, slizký | lepkavý povrch, na kterém ulpívá jehličí |
| Spodní strana klobouku | žluté póry | žluté póry | rourky a póry, žádné lupeny |
| Třeň | s prstenem | s prstenem | prsten nebo jeho zbytek na třeni |
| Dužnina | měkká, šťavnatá | měkká, šťavnatá | u starších nasáklá vodou |
| Sezóna | léto až podzim | léto až podzim | po vydatném dešti v teplém období |
Trojice znaků slizký klobouk, póry a prsten je u klouzků klíčová. Kombinace těchto tří znaků se strom nad hlavou vás dovede ke správnému určení. Pokud chybí prsten nebo jsou pod kloboukem lupeny, nejde o klouzek popsaný v tomto článku.
Jak klouzek vypadá
Klouzky patří mezi hřibovité houby, takže na spodní straně klobouku nemají lupeny, ale rourky zakončené póry. U obou popisovaných druhů jsou póry žluté. Klobouk je pokrytý slizkou, lepkavou pokožkou, která za vlhka výrazně leskne a na které se snadno zachytí jehličí, listí a drobné nečistoty z lesa.
Na třeni mají oba klouzky prsten. Je to zbytek blány, která u mladých plodnic chrání póry na spodní straně klobouku. Prsten je důležitý poznávací znak, ale sám o sobě nestačí. Prsten mají i jiné houby včetně jedovatých muchomůrek, které ovšem pod kloboukem nemají póry, ale bílé lupeny.
Klouzek obecný
Klouzek obecný má klobouk hnědý, za vlhka slizký a lesklý. Pod kloboukem jsou žluté póry a na třeni prsten. Roste pod borovicemi, se kterými žije v mykorhize, tedy ve spojení jejich kořenů s podhoubím.
Klouzek sličný
Klouzek sličný má klobouk žlutý až oranžový, rovněž slizký a lepkavý. Póry jsou žluté a třeň nese prsten. Hledejte ho pod modříny, na které je vázaný. Kde modříny nerostou, klouzek sličný nenajdete.
Jak se klouzky mění s věkem
- Mladá plodnice: klobouk menší a klenutý, póry pod kloboukem ještě kryje blána, která se později trhá a zůstává jako prsten. Dužnina je pevná. Pro kuchyni i nakládání ideální stav.
- Středně stará plodnice: klobouk rozevřený, póry odkryté a sytě žluté, prsten dobře viditelný. Stále vhodná do kuchyně, pokud je zdravá.
- Stará plodnice: klobouk velký a plochý, póry tmavší a měkké, dužnina nasáklá vodou a často červivá. Nechte ji v lese.
Mladé klouzky jsou v kuchyni výrazně lepší než staré, proto se vyplatí na známá místa vyrazit brzy po dešti. Starší plodnice nechte stát, mohou ještě vysypat výtrusy.
Postup určení krok za krokem
Klouzky patří mezi houby, které se dají poznat poměrně spolehlivě, pokud dodržíte pořadí kontroly. Postup vás nejdřív vede ke znakům, které vyřadí nebezpečné záměny, a teprve potom ke znakům, které oba klouzky rozliší.
- Podívejte se pod klobouk. Musí tam být žluté póry. Pokud jsou pod kloboukem lupeny, nejde o klouzek, i když je klobouk slizký.
- Najděte na třeni prsten. Oba popisované klouzky ho mají. Houba s póry a bez prstenu může být jiný druh, který tento článek nepopisuje.
- Ohmatejte klobouk. Má být slizký a lepkavý, za sucha aspoň lesklý a lepivý na dotek.
- Rozhlédněte se. Borovice v okolí ukazuje na klouzek obecný, modřín na klouzek sličný.
- Porovnejte barvu klobouku. Hnědý klobouk pod borovicí sedí ke klouzku obecnému, žlutý až oranžový pod modřínem ke klouzku sličnému.
- Zkontrolujte stav plodnice. Mladá a pevná ano, měkká, nasáklá nebo červivá ne.
- Rozhodněte. Sedí vše, houbu si vezměte. Pokud něco nesedí, nechte ji stát.
Pokud s houbařením začínáte, klouzky jsou dobrý druh na učení, protože kombinace jejich znaků je výrazná. Obecné rady, jak si nové druhy osvojovat, najdete v článku houbaření pro začátečníky.
Srovnání: klouzek obecný a klouzek sličný
Oba druhy jsou si podobné stavbou plodnice i použitím v kuchyni. Rozlišíte je především podle barvy klobouku a stromu, pod kterým rostou. Tabulka shrnuje hlavní rozdíly.
| Znak | Klouzek obecný | Klouzek sličný |
|---|---|---|
| Strom | borovice | modřín |
| Barva klobouku | hnědá | žlutá až oranžová |
| Typická místa | borové lesy, mlaziny, jednotlivé borovice na mezích | modřínové porosty, parky, aleje, zahrady s modříny |
| Kde ho nehledat | tam, kde nerostou borovice | tam, kde nerostou modříny |
| Co mají společné | slizký klobouk, žluté póry, prsten, stejná úprava v kuchyni | slizký klobouk, žluté póry, prsten, stejná úprava v kuchyni |
V praxi se oba klouzky zpracovávají stejně. Pokud je pod stromem nedokážete s jistotou zařadit, nevadí to, důležité je mít jistotu, že jde o klouzek a ne o jinou houbu. Jiné druhy klouzků tento článek nepopisuje; pokud najdete klouzkovitou houbu, která neodpovídá popisu, nesbírejte ji.
Kde a kdy klouzky hledat
Klouzky jsou vázané na jehličnany, proto je hledejte pod konkrétními stromy. Klouzek obecný najdete v borových lesích, na okrajích borových porostů, v mladých borových výsadbách a tam, kde v trávě stojí jednotlivé borovice. Klouzek sličný roste pod modříny, ať už v lese, v parku nebo u jednotlivého stromu na okraji obce. Jak houby souvisejí se stromy, vysvětluje článek kde rostou houby a pod jakými stromy.
Klouzky rostou od léta do podzimu, nejvíc tehdy, když po vydatném dešti přichází teplé a vlhké počasí. Sucho, mráz a velké výkyvy teplot jejich růst zastaví. Pokud chcete vědět, kdy se které druhy objevují, podívejte se do článku houbařský kalendář.
Na místech, kde klouzky rostou, se často objevují i jiné hřibovité houby, například babka. Každou houbu proto určujte zvlášť a v košíku je od sebe oddělte.
Kde klouzky hledat podle typu místa
| Místo | Který klouzek | Tip |
|---|---|---|
| Borové lesy, hlavně na písčitých půdách | klouzek obecný | projděte světlé okraje a prořídlá místa |
| Mladé borové výsadby a mlaziny | klouzek obecný | plodnice rostou často v trávě mezi stromky |
| Jednotlivé borovice na mezích a pasekách | klouzek obecný | hledejte v dosahu kořenů, ne jen u kmene |
| Modřínové porosty a smíšené lesy s modříny | klouzek sličný | sledujte zem pod korunami modřínů |
| Parky, aleje a zahrady s modříny | klouzek sličný | sbírejte jen mimo silnice a ošetřované plochy |
Kdy během sezóny
- Léto: po teplých vydatných deštích se objevují první plodnice, v suchých týdnech růst ustává.
- Začátek podzimu: v teplém a vlhkém počasí hlavní výskyt, klouzky rostou často ve skupinách.
- Pozdní podzim: plodnice se ještě objevují, dokud nepřijdou mrazy; po mrazu namrzlé kusy nesbírejte.
Po vydatném dešti se vyplatí na známá místa vyrazit za několik dní, kdy jsou plodnice mladé a pevné. Jak počasí ovlivňuje růst, popisuje článek kdy rostou houby po dešti.
Jak klouzky sbírat
Sbírejte jen mladé a středně staré, zdravé plodnice. Starší klouzky mají měkkou, nasáklou dužninu, rychle se kazí a bývají červivé. Přezrálé a nahnilé kusy nechte v lese. Nesbírejte u silnic ani u okrajů polí, kde se mohlo stříkat.
Klouzek můžete vykroutit nebo uříznout. Obojí podhoubí obvykle neničí, pokud nehrabete v hrabance a důlek po houbě přikryjete. Klouzky dávejte do košíku, ne do igelitové tašky, kde se slizké houby zapaří a rozbředají. Vhodnou výbavu popisuje článek košík na houby a výbava houbaře.
- slizké klouzky vkládejte do košíku odděleně, aby neušpinily ostatní houby,
- hrubé nečistoty a jehličí očistěte nožem už v lese,
- červivé konce třeně odkrojte hned na místě,
- houby, které neodpovídají popisu, nechte stát.
Sběr hub v lese je podle lesního zákona možný pro vlastní potřebu, ne na prodej.
Proč stahovat pokožku klobouku
Slizká pokožka klobouku je u klouzků typická. Doporučuje se ji před úpravou stáhnout ze dvou důvodů. Prvním je pohodlí v kuchyni: sliz při vaření houstne a jídlo pak bývá mazlavé. Druhým je stravitelnost: u citlivých lidí může pokožka způsobit trávicí potíže, i když houba sama je jedlá.
Pokožka se stahuje nejsnadněji, když jsou houby čerstvé a ne příliš mokré. Nožem nadzvedněte okraj pokožky na kraji klobouku a stáhněte ji směrem ke středu. U některých plodnic jde dolů v celých pruzích, jinde je potřeba postup zopakovat. Pracujte s houbami nasucho, sliz na rukou smyjete až po čištění.
U starších plodnic můžete odstranit také měkké póry. Podrobně o čištění hub píšeme v článku jak očistit houby. Pokud klouzky jíte poprvé, začněte menší porcí a sledujte, jak je snášíte.
Stahování pokožky krok za krokem
- Klouzky po příchodu domů nemyjte, nechte je případně chvíli oschnout na novinách.
- Hrubé nečistoty a jehličí setřete nožem nebo kartáčkem.
- Na okraji klobouku nadzvedněte špičkou nože pokožku.
- Uchopte ji mezi palec a nůž a táhněte směrem ke středu klobouku.
- Postup opakujte dokola, dokud není klobouk čistý.
- Odkrojte konec třeně a zkontrolujte řez, zda není houba červivá.
- Teprve očištěné houby krátce opláchněte, pokud je to nutné, a hned zpracujte.
Sliz klouzků může prsty zbarvit do hněda a těžko se smývá. Kdo stahuje větší množství, ocení tenké rukavice. Pokud pokožka nejde stáhnout, bývají houby buď příliš mokré, nebo už starší; mokré nechte chvíli oschnout, u starých plodnic zvažte, zda je vůbec zpracovávat.
S čím si dát pozor
Klouzky mají slizký klobouk, póry a prsten, což je kombinace, která je dobře odliší od lupenatých hub. Pozor však na to, že každý znak zvlášť najdete i u jiných druhů. Prsten nese také muchomůrka zelená a další muchomůrky, ty však mají bílé lupeny a na bázi třeně často pochvu. Slizký klobouk mají i některé lupenaté houby. Proto se vždy podívejte pod klobouk a teprve potom hodnoťte ostatní znaky.
Nevěřte rozšířeným testům jedovatosti. Stříbrná lžička, cibule ve vodě ani to, že houbu okusovali červi nebo slimáci, nic o jedlosti neprozradí. Ochutnávání syrových hub také není způsob určení. Pokud si nejste jistí, houbu nesbírejte a neznámý kus ukažte v mykologické poradně. Aplikace v telefonu ani fotky na sociálních sítích nejsou spolehlivé určení. Přehled rizikových dvojic najdete v článku nejčastější záměny hub.
Přehled záměn
| Houba | Čím se podobá | Čím se liší | Doporučení |
|---|---|---|---|
| Muchomůrky včetně muchomůrky zelené | prsten na třeni | bílé lupeny, často pochva na bázi | nesbírat |
| Slizké lupenaté houby | slizký klobouk | pod kloboukem lupeny, ne póry | nesbírat, pokud je bezpečně neznáte |
| Babka | hnědý klobouk, za vlhka mazlavý | bez prstenu, póry na tlak modrají | jedlá, určit podle vlastních znaků |
| Jiné klouzkovité houby | slizký klobouk a póry | jiný strom, chybí prsten, jiná barva | tento článek je nepopisuje, nesbírat |
Muchomůrku zelenou a její znaky podrobně popisuje článek muchomůrka zelená: jak ji poznat. Pokud si u jakékoli houby nejste jistí, ukažte ji celou v mykologické poradně.
Skladování: klouzky nečekají
Klouzky se kazí rychleji než pevné hřiby. Dužnina je měkká a obsahuje hodně vody, proto je zpracujte co nejdřív, nejlépe ještě týž den. V lednici vydrží krátce, nejvýše do druhého dne. Zkažené jedlé houby mohou způsobit takzvanou nepravou otravu, tedy trávicí potíže z rozkladu bílkovin.
K sušení se klouzky hodí méně. Mají vodnatou dužninu, suší se pomalu a výsledek nebývá tak dobrý jako u hřibů nebo kozáků. Na sušení proto vybírejte jiné druhy, postup popisuje článek jak sušit houby. Klouzky raději zpracujte čerstvé, nakládejte nebo je po podušení zamrazte; jak na to, najdete v článku jak zamrazit houby.
Když je nestihnete zpracovat hned
Klouzky očistěte aspoň nahrubo, rozložte je v jedné vrstvě na papír nebo do otevřené misky a dejte do lednice. Nezavírejte je do sáčku ani do krabičky bez větrání, slizké houby se v ní rychle zapaří. Pokožku je lepší stáhnout až těsně před vařením, dokud jsou houby suché. Druhý den každý kus znovu prohlédněte: plodnice, které změkly, zmazlavěly i v dužnině nebo nepříjemně páchnou, vyhoďte.
Klouzky v kuchyni
Klouzky jsou jedlé po tepelné úpravě a hodí se hlavně do jídel, kde se houby dusí, smaží nebo vaří. Mladé plodnice se stáhnutou pokožkou se uplatní v smaženici, kde je dobré je nejdřív krátce podusit, aby pustily vodu, a teprve pak přidat vejce. Dobře fungují i v houbové polévce s bramborami.
Klouzky jsou oblíbené také na nakládání. Pevnější mladé kusy, očištěné a bez pokožky, se zalijí kyselým nálevem s cibulí a kořením a sterilují. Postup krok za krokem najdete v receptu nakládané houby.
Všechny houby jezte tepelně upravené. Dětem houbová jídla nevnucujte, i jedlé houby jsou pro ně hůř stravitelné. Pokud se po jídle objeví potíže, nečekejte, až to přejde, a obraťte se na lékaře nebo Toxikologické informační středisko.
Smaženice z klouzků v kostce
- Klouzkům stáhněte pokožku, odkrojte konce třeně a houby nakrájejte na menší kousky.
- Na pánvi zpěňte cibuli na másle nebo oleji a přidejte houby.
- Duste bez pokličky, dokud se šťáva, kterou klouzky pustí, úplně neodpaří.
- Okořeňte solí, pepřem a kmínem.
- Vlijte rozšlehaná vejce a míchejte, dokud se nesrazí.
- Podávejte hned s chlebem a okurkou.
Krok s odpařením šťávy je u klouzků důležitější než u pevných hub. Když ho vynecháte, vejce se srazí ve vodě a smaženice je mokrá.
Zpracování: co se hodí a co ne
Klouzky mají měkkou šťavnatou dužninu, a to určuje, jak s nimi naložit. Nejlépe se uplatní čerstvé v teplých jídlech a ve sklenici v kyselém nálevu. Tabulka shrnuje možnosti.
| Způsob | Hodí se? | Na co dát pozor |
|---|---|---|
| Smaženice a dušení | ano | nejdřív podusit bez pokličky, aby se odpařila voda |
| Polévka | ano | pokožku stáhnout, jinak je polévka mazlavá |
| Nakládání | ano, mladé pevné kusy | bez pokožky, sterilovat podle receptu |
| Mražení | ano, po podušení | vychladlé zamrazit v porcích, znovu nezamrazovat |
| Sušení | méně vhodné | vodnatá dužnina se suší pomalu |
| Syrové | ne | houby jezte vždy tepelně upravené |
Tři osvědčené způsoby přípravy
- Dušené klouzky s cibulí: očištěné houby bez pokožky nakrájejte, podušte na cibulce, nechte odpařit šťávu a dochuťte solí, pepřem a kmínem. Poslouží jako příloha nebo základ smaženice.
- Klouzky v guláši: spolu s pevnějšími houbami je můžete přidat do houbového guláše, kde jejich měkká dužnina omáčku příjemně zahustí.
- Nakládané klouzky: malé mladé plodnice se vejdou do sklenice celé, větší rozkrojte. Kyselý nálev s cibulí a kořením je chuťově doplní.
Klouzky se dobře kombinují s jinými houbami. Pokud máte v košíku i pevnější druhy, třeba hřib smrkový, dejte je do jídla dohromady; pevné houby dodají sousto, klouzky šťávu.
Časté chyby a kdy klouzek nechat v lese
Klouzky se poznávají snadno, ale v kuchyni s nimi bývá víc práce než s jinými houbami. Většina zklamání pramení z toho, že houbař sebere staré plodnice nebo s úlovkem otálí.
| Chyba | Co se stane | Jak to dělat správně |
|---|---|---|
| Sbírání starých nasáklých plodnic | houby se rozbředají a rychle kazí | brát jen mladé pevné kusy |
| Klouzky v košíku pod ostatními houbami | sliz ušpiní ostatní houby | dávat je zvlášť nebo navrch |
| Pokožka ponechaná na klobouku | mazlavé jídlo, u citlivých lidí potíže | pokožku stáhnout před vařením |
| Mytí před stahováním pokožky | pokožka klouže a nejde stáhnout | stahovat nasucho, oplachovat až potom |
| Čekání se zpracováním do druhého dne | houby měknou a kazí se | zpracovat týž den |
| Sušení velkých vodnatých kusů | pomalé sušení, nekvalitní výsledek | klouzky raději naložit nebo zamrazit |
Checklist: kdy klouzek nechat ležet
- pod kloboukem jsou lupeny místo pórů,
- na třeni není prsten a houba neodpovídá popisu,
- plodnice je měkká, nasáklá vodou nebo prolezlá larvami,
- houba roste u silnice nebo na okraji pole po postřiku,
- v okolí není borovice ani modřín a nejste si jistí určením,
- máte jakoukoli pochybnost.
Zásady sběru v lese pro vlastní potřebu shrnuje článek sběr hub v lese: pravidla.
Časté otázky o klouzcích
1. Jak poznám klouzek?
Podle slizkého lepkavého klobouku, žlutých pórů pod kloboukem a prstenu na třeni. Rozhoduje kombinace znaků a strom, pod kterým houba roste.
2. Jaký je rozdíl mezi klouzkem obecným a sličným?
Klouzek obecný má hnědý klobouk a roste pod borovicemi, klouzek sličný má klobouk žlutý až oranžový a roste pod modříny.
3. Musím stahovat pokožku klobouku?
Doporučuje se to. Sliz je v jídle mazlavý a u citlivých lidí může pokožka způsobit trávicí potíže.
4. Dají se klouzky sušit?
Méně se k tomu hodí, protože mají vodnatou dužninu. Lepší je zpracovat je čerstvé, naložit nebo zamrazit po podušení.
5. Proč se klouzky rychle kazí?
Mají měkkou dužninu s množstvím vody. Sbírejte mladé plodnice a zpracujte je nejlépe týž den.
6. Mohu klouzek zaměnit s muchomůrkou?
Muchomůrky mají také prsten, ale pod kloboukem bílé lupeny, zatímco klouzky mají póry. Vždy se proto podívejte pod klobouk.
7. Jaké jídlo z klouzků uvařit?
Smaženici, polévku nebo nakládané klouzky. Pokožku předem stáhněte a houby tepelně upravte.
8. Jak stáhnout pokožku z klouzku?
Nasucho, dokud houby nejsou mokré. Špičkou nože nadzvedněte pokožku na okraji klobouku a táhněte ji ke středu. Mokré klouzky nechte nejdřív chvíli oschnout.
9. Dají se klouzky zamrazit?
Ano, nejlépe po podušení. Houby bez pokožky podušte, nechte vychladnout a zamrazte v porcích. Rozmražené dejte rovnou do hrnce a znovu nezamrazujte.
10. Kde hledat klouzek sličný?
Jen pod modříny, v lese, v parku nebo u jednotlivých stromů. Kde modříny nerostou, klouzek sličný nenajdete.
11. Proč mi zůstávají hnědé prsty po čištění klouzků?
Sliz z klobouku barví kůži a těžko se smývá. Při čištění většího množství pomohou tenké rukavice.
12. Mohu po klouzcích mít trávicí potíže, i když jsou jedlé?
U citlivých lidí to možné je, hlavně pokud se nestáhne pokožka klobouku. Pokožku proto stahujte, houby důkladně tepelně upravte a při prvním ochutnání začněte menší porcí. Pokud potíže trvají nebo jsou silné, obraťte se na lékaře.
