Hřib dubový, kterému se podle doby výskytu říká také hřib letní, otevírá houbařskou sezónu pravých hřibů. Objevuje se už od června, tedy dřív než jeho příbuzní, a houbaři ho hledají v listnatých lesích, v parcích i na hrázích rybníků. Hřib dubový se pozná podle světle hnědého matného klobouku, který v suchu praská, podle síťky, která pokrývá celý třeň, a podle bílé dužniny, která na řezu nemodrá.
Rozhoduje vždy kombinace znaků, ne jediný znak. Mladé plodnice se určují hůř než dospělé a při jakékoli pochybnosti houbu nesbírejte a nejezte. Obecné zásady sběru najdete v článku průvodce houbařením. Níže se dozvíte, jak hřib dubový vypadá, pod jakými stromy ho hledat, čím se liší od hřibu smrkového a hořkého žlučníku a jak ho zpracovat v kuchyni.
Poznávací kartička hřibu dubového
Kartička shrnuje znaky, které si v lese zkontrolujte u každé plodnice. Projděte je všechny, ne jen ty, které vás napadnou jako první. Pokud kterýkoli řádek nesedí, houbu neberte jako hřib dubový a nechte ji určit zkušenějšímu houbaři.
| Znak | Jak vypadá u hřibu dubového | Na co se podívat |
|---|---|---|
| Klobouk | světle hnědý, oříškový až okrový, matný a sametový | za sucha rozpraskaný do políček, nemazlavý |
| Spodní strana klobouku | rourky a póry, žádné lupeny | póry bílé, u starších žlutozelené až olivové |
| Třeň | světle hnědavý, u mladých soudkovitý | síťka od klobouku až dolů k bázi |
| Dužnina | bílá, pevná | na řezu nemodrá, nečerná, nerůžoví |
| Stanoviště | listnáče: duby, buky, lípy, habry | parky, aleje, hráze, okraje listnatých lesů |
| Sezóna | od června, hlavně v létě | první z pravých hřibů v roce |
| Varovné signály | růžovějící póry, tmavá síťka, červené póry | takovou houbu nesbírejte |
Kartička nenahrazuje zkušenost. U mladých plodnic, které mají klobouk ještě malý a třeň soudkovitý, bývá síťka méně zřetelná a póry jsou bílé u více druhů hřibů. Proto si první sezónu nechte úlovek zkontrolovat a teprve postupně sbírejte samostatně.
Jak hřib dubový vypadá
Klobouk je u mladých plodnic polokulovitý, později se rozevírá do polštářovitého tvaru. Barvu má světle hnědou, oříškovou až okrovou, povrch je matný a na dotek jemně sametový. Za sucha se pokožka klobouku často rozpraská do drobných políček, mezi kterými prosvítá světlejší dužnina. To je pro hřib dubový typické, i když stejný jev se objevuje i u jiných hub, takže sám o sobě nerozhoduje.
Spodní strana klobouku nemá lupeny, ale rourky zakončené póry. U mladých hub jsou póry bílé, s věkem žloutnou a přecházejí do žlutozelené až olivové barvy. Na tlak nemodrají. Rourky se u starších plodnic dají snadno oddělit od dužniny klobouku, což se hodí při čištění.
Třeň se síťkou po celé délce
Třeň bývá u mladých hub soudkovitý, později válcovitý a štíhlejší. Má světle hnědavou barvu a pokrývá ho síťka, která se táhne od klobouku téměř až k bázi. Právě tím se hřib dubový liší od hřibu smrkového, u kterého je jemná bělavá síťka jen v horní části třeně. Síťku si prohlédněte na denním světle, u starších plodnic bývá dobře viditelná.
Dužnina je bílá, pevná a na řezu nemění barvu. Nemodrá ani nečerná. Vůně je příjemně houbová. Velikost plodnic se liší podle stáří a podmínek a o jedlosti nic neříká.
Jak se hřib dubový mění s věkem
- Mladá plodnice: klobouk malý a polokulovitý, třeň soudkovitý a širší než klobouk, póry bílé. Síťka bývá jemná, je potřeba se dívat zblízka.
- Středně stará plodnice: klobouk rozevřený, póry krémové až nažloutlé, síťka dobře viditelná, dužnina pevná. Pro kuchyni i sušení ideální stav.
- Stará plodnice: rourky olivové a měkké, snadno se oddělují, dužnina povolí na tlak a bývá prolezlá larvami. Takové kusy nechte v lese.
Mladé kusy mají pevnou dužninu, ale určují se hůř, staré se určují snadno, ale v kuchyni se nehodí. Začátečníkovi proto nejvíc vyhovují středně staré plodnice, na kterých jsou všechny znaky zřetelné.
Postup určení krok za krokem
Určování hřibu dubového má smysl dělat pořád ve stejném pořadí. Nevynecháte tak žádný znak a hned na začátku vyřadíte houby, které do košíku nepatří. Postup platí pro dospělé i středně staré plodnice; s velmi mladými kusy buďte opatrní.
- Podívejte se pod klobouk. Musí tam být rourky s póry, ne lupeny. Lupenatá houba není hřib a tento postup pro ni neplatí.
- Zkontrolujte barvu pórů. Bílé až žlutozelené jsou v pořádku. Póry růžové nebo do růžova přecházející ukazují na žlučník, červené na červenopórový hřib. V obou případech houbu jako hřib dubový nesbírejte.
- Prohlédněte třeň po celé délce. Hledejte síťku, která pokrývá třeň od klobouku až k bázi. Síťka jen nahoře odpovídá spíš hřibu smrkovému, tmavá a výrazná síťka žlučníku.
- Rozřízněte plodnici podélně. Dužnina má být bílá a nemá měnit barvu. Zároveň uvidíte, kolik je v houbě larev.
- Ověřte klobouk. Matný, sametový, za sucha často rozpraskaný povrch podporuje určení, ale sám nerozhoduje.
- Porovnejte stanoviště. Listnáče v okolí a letní období sedí k hřibu dubovému. Pokud jste pod smrky, zvažte hřib smrkový nebo žlučník.
- Rozhodněte. Sedí všechny body, houbu si vezměte. Nesedí jeden jediný, houbu nechte v lese nebo ji ukažte v poradně.
Pokud teprve začínáte, přečtěte si i článek houbaření pro začátečníky, kde najdete obecný postup, jak se učit nové druhy a jak si vést vlastní poznámky z lesa.
Kde a kdy hřib dubový roste
Hřib dubový žije v mykorhize se stromy, tedy ve spojení s jejich kořeny. Nejčastěji ho najdete pod duby a buky, ale také pod lípami a habry. Roste ve světlých listnatých a smíšených lesích, na okrajích porostů, v alejích, v parcích, na hrázích rybníků a na travnatých místech, kde stojí staré duby. Podrobněji o vazbě hub na konkrétní stromy píšeme v článku kde rostou houby a pod jakými stromy.
Sezóna začíná v červnu a pokračuje přes léto, jednotlivé plodnice se mohou objevit i později. Rozhoduje počasí: hřiby rostou po vydatném dešti, když je teplo a vlhko, a dlouhé sucho nebo velké výkyvy teplot jejich růst zastaví. Přehled, kdy se které druhy objevují, najdete v článku houbařský kalendář.
Protože hřib dubový roste v teplé části roku, bývá často červivý. Larvy hmyzu se do plodnic dostávají rychle, proto se vyplatí sbírat mladší kusy a hned v lese je podélně rozříznout nebo aspoň zkontrolovat řez na bázi třeně.
Kdy hledat podle měsíců
Tabulka je orientační. Skutečný začátek a konec sezóny posouvá počasí v daném roce a nadmořská výška. Pokud je v červnu sucho, první hřiby přijdou později; po teplém a deštivém období naopak dřív.
| Období | Co čekat | Kde začít hledat |
|---|---|---|
| červen | první plodnice po teplých deštích | prosluněné okraje doubrav, parky, hráze rybníků |
| červenec a srpen | hlavní výskyt, často červivé kusy | světlé listnaté a smíšené lesy, aleje |
| září | ještě se objevuje, přibývají jiné hřiby | bučiny a smíšené lesy s duby |
| říjen | jen výjimečně jednotlivé kusy, hlavně za teplého podzimu | místa, kde rostl v létě |
Typy míst, kde ho hledat
- Doubravy a dubohabřiny: projděte okraje a světlejší části porostu, kde na zem dopadá slunce.
- Bučiny: hřib dubový tu roste vedle hřibu smrkového a dalších druhů, proto každou plodnici určujte zvlášť.
- Parky, aleje a hráze rybníků: staré duby a lípy v trávě bývají spolehlivá místa, sbírejte ale jen tam, kde se nestříká a nejezdí auta.
- Okraje lesních cest a pasek: mykorhizní houby rostou v dosahu kořenů stromu, tedy i několik metrů od kmene.
Po vydatném dešti se vyplatí počkat několik dní, než plodnice vyrostou. Podrobněji to vysvětluje článek kdy rostou houby po dešti. Na hřiby vyrážejte ráno, kdy jsou houby čerstvé a v lese bývá méně lidí.
Hřib dubový, smrkový a borový
Hřib dubový patří mezi takzvané pravé hřiby spolu s hřibem smrkovým a borovým. Všechny tři jsou jedlé a v kuchyni se používají stejně. Liší se hlavně stanovištěm, dobou výskytu a některými detaily vzhledu. Rozlišovat je pro účely kuchyně není nutné, ale pomáhá to pochopit, kde a kdy kterou houbu hledat.
- Hřib dubový roste od června pod listnáči, klobouk má světle hnědý, matný a sametový, za sucha rozpraskaný, síťka pokrývá celý třeň.
- Hřib smrkový hledejte pod smrky a ve smíšených lesích hlavně v létě a na podzim, klobouk bývá hladký, za vlhka mírně mazlavý, často se světlejším lemem na okraji, síťka je jen v horní části třeně. Více v článku hřib smrkový: jak ho poznat.
- Hřib borový roste pod borovicemi, v kuchyni se používá stejně jako ostatní pravé hřiby.
Pokud na místě rostou duby i smrky, stanoviště samo nerozhodne. Pak se řiďte kombinací znaků na klobouku a třeni. U všech pravých hřibů zůstává dužnina na řezu bílá.
Srovnání: hřib dubový, smrkový a žlučník
Hřib dubový si lze splést s hořkým hřibem žlučníkem, který se podobá hlavně v mládí. Žlučník roste hlavně v jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi od léta do podzimu, ve smíšených lesích se ale může objevit i blízko listnáčů. Tabulka shrnuje znaky, podle kterých je rozlišíte. Žádný řádek sám o sobě nestačí, vždy hodnoťte celou houbu.
| Znak | Hřib dubový | Hřib smrkový | Hřib žlučník |
|---|---|---|---|
| Klobouk | světle hnědý, matný, sametový, v suchu rozpraskaný | hnědý, hladký, často se světlým lemem | hnědý až šedohnědý |
| Póry | bílé, pak žlutozelené | bílé, pak žlutozelené | bělavé, s věkem růžovějí |
| Síťka na třeni | po celé délce, světlá | jen nahoře, jemná a bělavá | výrazná a tmavá |
| Dužnina | bílá, nemění barvu | bílá, nemění barvu | světlá, hořká chuť |
| Stanoviště | duby, buky, lípy, habry, parky, hráze | smrky, smíšené lesy | hlavně jehličnaté lesy pod smrky a borovicemi |
| Sezóna | od června přes léto | léto až podzim | léto až podzim |
| Jedlost | jedlý po tepelné úpravě | jedlý po tepelné úpravě | nejedlý, hořký |
Žlučník není smrtelně jedovatý, ale jediný kus dokáže zhořknout celé jídlo. Jeho poznávacím znamením jsou růžovějící póry a výrazná tmavá síťka na třeni. Podrobné srovnání najdete v článku hřib satan a hřib žlučník.
Další hřibovité houby pod listnáči
Pod duby a buky rostou i jiné hřibovité houby, které hřib dubový nepřipomínají tak nápadně, ale v košíku se mohou objevit vedle něj. Pomůže vám rozlišit je stručný přehled.
- Babka má hnědý klobouk, žluté póry, které na tlak modrají, a třeň bez síťky. Je jedlá, ale nejde o pravý hřib.
- Kozáci a křemenáče mají na třeni tmavé šupinky místo síťky a rostou pod břízami, osikami a dalšími dřevinami. Rozdíly popisuje článek kozák a křemenáč.
- Červenopórové hřiby mají červené póry a jejich dužnina obvykle modrá. Začátečník je nesbírá.
Další záměny a mýty o jedovatosti
Kromě žlučníku se mohou plést i jiné hřibovité houby. Hřib satan je vzácný teplomilný druh, který roste na vápnitých půdách pod duby a buky, tedy na podobných místech jako hřib dubový. Má ale bělošedý klobouk, červené póry, červený třeň a dužninu, která na řezu modrá. Je jedovatý a navíc zařazený v Červeném seznamu hub, proto ho nesbírejte. Červenopórové hřiby, například hřib kovář, patří do rukou pokročilých houbařů.
Pozor na rozšířené mýty. Žádný domácí test jedovatou houbu nepozná: stříbrná lžička, cibule ve vodě, zčernání při vaření ani to, že houbu okusovali červi nebo slimáci, nic neprokazují. Ochutnávání syrových hub také není způsob určení a před dětmi vůbec ne. Jediný spolehlivý postup je znát celou kombinaci znaků daného druhu.
Při pochybnosti houbu nesbírejte a neznámý kus ukažte v mykologické poradně. Aplikace v telefonu a fotografie na sociálních sítích nejsou spolehlivé určení, mohou pomoci jen jako vodítko. Jak postupovat, popisuje článek určování hub: atlas, aplikace a poradna, přehled rizikových dvojic najdete v nejčastějších záměnách hub.
Jak hřib dubový sbírat
Sbírejte jen zdravé, mladé až středně staré plodnice. Přezrálé kusy s rozměklými olivovými rourkami a nahnilé houby nechte v lese. Nesbírejte u okrajů silnic ani u polí, kde se mohlo stříkat. V lese houby vkládejte do košíku, ne do igelitové tašky, kde se zapaří a rychle kazí.
Hřib můžete vykroutit nebo uříznout, obojí podhoubí obvykle neničí, pokud nehrabete v hrabance a důlek po houbě přikryjete. Každou plodnici hned na místě zkontrolujte. Malá červivá místa jde odkrojit, ale houbu, která je prolezlá celá, nechte ležet.
- hrubé nečistoty, listí a zeminu odstraňte nožem už v lese,
- červivé konce třeně odkrojte hned, larvy se jinak v košíku šíří do zdravé dužniny,
- staré houby s měkkými rourkami nesbírejte, rychle se kazí,
- neznámé hřiby k určení vykruťte celé, i s bází třeně.
Sběr hub v lese je podle lesního zákona možný pro vlastní potřebu. Prodávat volně rostoucí houby smí jen osoba s osvědčením o znalosti hub.
Červivost: jak s ní v lese naložit
U letního hřibu se červivosti úplně nevyhnete, dá se ale s ní pracovat. Larvy často pronikají do plodnice od báze třeně a postupují nahoru, proto začněte kontrolou řezu na spodku třeně. Když je čistý, rozřízněte plodnici podélně a podívejte se i do klobouku. Kanálky v jedné části třeně odkrojte, houbu s prolezlým kloboukem nechte v lese, kde poslouží dalším organismům.
Při sběru pomáhá i načasování. Plodnice, které vyrostly po dešti a sbíráte je v prvních dnech, bývají čistší než ty, které na místě stojí déle. Pokud na stejném místě najdete mladý a starý kus, vezměte mladý a starší nechte stát, aby mohl dozrát a vysypat výtrusy.
Čištění a skladování
Doma hřiby očistěte nožem a kartáčkem nebo vlhkou utěrkou. Pod tekoucí vodou je nemyjte dlouho, nasáknou vodu a hůř se pak smaží i suší. U starších plodnic oddělte rourky, které jsou měkké a nasákavé. Postup krok za krokem popisuje článek jak očistit houby.
Houby zpracujte co nejdřív, nejlépe ještě týž den. V lednici vydrží krátce, nejvýše do druhého dne. Zkažené jedlé houby mohou způsobit takzvanou nepravou otravu, tedy trávicí potíže z rozkladu bílkovin. U letního hřibu to platí dvojnásob, protože v teple se kazí rychleji a larvy v něm pokračují v práci i v košíku.
Po návratu domů v pořadí
- Vysypte houby na noviny nebo velký tác a roztřiďte je podle druhů.
- Každý hřib ještě jednou zkontrolujte: póry, síťku na třeni a barvu řezu.
- Oddělte kusy na sušení, mražení a do kuchyně, poškozené a pochybné vyřaďte.
- Očistěte je nasucho a nakrájejte hned, než začnou měknout.
- Co nezpracujete hned, dejte do chladu a použijte nejpozději druhý den.
Kdo sbírá v létě, ocení, když má sušičku nebo plechy připravené už před odchodem do lesa. Letní hřiby v teplé kuchyni měknou rychle a čím dřív se dostanou do sušičky nebo na pánev, tím lepší je výsledek.
Hřib dubový v kuchyni
Hřib dubový má pevnou bílou dužninu a příjemnou vůni. Hodí se do smaženice, polévek, omáček, rizota, k masu i do nálevu. Houby jezte vždy tepelně upravené, i pravé hřiby; syrový hřib v salátu nedoporučujeme. Klasický postup najdete v receptu smaženice z hub, hřiby se uplatní i v houbové omáčce.
Sušení
Hřib dubový se dobře suší. Nakrájejte zdravé, tužší kusy na tenké plátky a sušte je při mírné teplotě, orientačně kolem 40 až 50 °C, v sušičce nebo v troubě s pootevřenými dvířky, dokud nejsou křehké. Suché plátky uložte do uzavřených sklenic a občas je zkontrolujte kvůli vlhkosti a molům. Podrobnosti najdete v článku jak sušit houby.
Jak poznat dobře usušené plátky
Správně usušený plátek je tvrdý a při ohnutí se zlomí, místo aby se ohýbal. Pružné nebo na omak chladné plátky obsahují vlhkost a je potřeba je dosušit, jinak ve sklenici zplesniví. Sklenice plňte až po úplném vychladnutí plátků a popište je druhem a datem. Po několika dnech zkontrolujte, zda se na skle nesráží vlhkost; pokud ano, plátky dosušte. Sklenici, ve které se objeví moli nebo plíseň, vyhoďte celou. Mražení a další způsoby zpracování rozebírá samostatná kapitola níže. Dětem houbová jídla nevnucujte, i jedlé houby jsou pro ně hůř stravitelné.
Co se hodí a co ne: zpracování hřibu dubového
Hřib dubový patří k univerzálním houbám. Rozhodující je stav plodnice: mladé pevné kusy zvládnou každý způsob zpracování, starší s rozměklými rourkami se hodí jen do jídel, kde nevadí měkká dužnina. Tabulka pomůže rozhodnout, co s úlovkem udělat.
| Způsob | Hodí se? | Jaké kusy vybrat | Na co dát pozor |
|---|---|---|---|
| Sušení | ano, velmi dobře | zdravé, tužší, i středně staré | tenké plátky, sušit do křehka |
| Mražení syrové | ano | mladé a pevné | očistit nasucho, nakrájet na plátky |
| Mražení po podušení | ano | i starší kusy | vychladit, rozdělit na porce |
| Nakládání | ano | malé mladé plodnice | sterilovat podle receptu |
| Smažení a dušení | ano | všechny zdravé kusy | prosmažit dočista |
| Syrový v salátu | ne | žádné | houby jezte vždy tepelně upravené |
Mražení krok za krokem
Mladé hřiby očistěte nasucho, nakrájejte na plátky a rozložte je na tácek tak, aby se nedotýkaly. Po zmrazení je přesypte do sáčku nebo krabičky. Takto se plátky neslepí a můžete odebírat jen část. Starší kusy nejdřív krátce podusíte na másle nebo oleji, necháte vychladnout a zamrazíte i s vypečenou šťávou. Podrobnosti najdete v článku jak zamrazit houby.
Nakládání
Na nakládání vybírejte malé pevné plodnice, které se do sklenice vejdou celé nebo rozpůlené. Větší kusy nakrájejte na stejně velké kousky, aby se v nálevu prohřály rovnoměrně. Postup s kyselým nálevem, cibulí a kořením a zásady sterilace najdete v receptu nakládané houby.
Tři osvědčené způsoby přípravy
- Houby na másle s cibulí: nakrájené hřiby podusíte na másle s cibulkou, osolíte a okmínujete. Hodí se k vejcím, na topinku nebo jako základ smaženice.
- Rizoto: čerstvé plátky orestujte zvlášť a do rizota je vmíchejte na konci, sušené přidejte i s přecezenou vodou z namáčení. Postup najdete v receptu houbové rizoto.
- Polévka: z čerstvých i sušených hřibů se vaří houbová polévka s bramborami, viz houbová polévka. Jihočeskou variantu se smetanou a vejcem popisuje recept kulajda.
Sušené hřiby dubové se hodí i do zimních jídel, například do tradičního houbového kuby. Před použitím je namočte, vodu z namáčení přeceďte a použijte do jídla, nese hodně chuti.
Časté chyby a kdy hřib nechat v lese
Většina potíží s hřibem dubovým nevzniká záměnou s jedovatou houbou, ale špatným zacházením s úlovkem. Následující chyby se v sezóně opakují nejčastěji a dají se snadno předejít.
| Chyba | Co se stane | Jak to dělat správně |
|---|---|---|
| Sběr starých plodnic s měkkými olivovými rourkami | houby se rychle kazí, jídlo je rozbředlé | brát mladé a středně staré kusy |
| Červivé houby v košíku bez kontroly | larvy se šíří do zdravé dužniny | podélně rozříznout hned v lese |
| Jeden žlučník mezi hřiby | celé jídlo zhořkne | kontrolovat póry a síťku u každého kusu |
| Hřiby v igelitové tašce | zapaří se a začnou se kazit | nosit v košíku, zpracovat týž den |
| Dlouhé máčení ve vodě | houby nasáknou, špatně se smaží i suší | čistit nasucho nožem a kartáčkem |
| Sběr v parku u silnice | houby z rizikového prostředí | sbírat dál od silnic a polí po postřiku |
Checklist: kdy hřib nechat ležet
- póry jsou růžové, červené nebo nejasné barvy,
- síťka je tmavá a výrazná nebo chybí úplně,
- dužnina na řezu modrá nebo jinak mění barvu,
- houba je prolezlá larvami nebo nahnilá,
- plodnice je přezrálá, měkká a rourky se samy oddělují,
- roste u frekventované silnice nebo na ošetřovaném poli,
- máte jakoukoli pochybnost o určení.
Pravidla pro pohyb v lese a sběr pro vlastní potřebu shrnuje článek sběr hub v lese: pravidla. Co si vzít s sebou, aby houby dorazily domů v dobrém stavu, popisuje článek košík na houby a výbava.
Časté otázky o hřibu dubovém
1. Jak poznám hřib dubový?
Podle kombinace znaků: světle hnědý matný klobouk, který v suchu praská, póry bílé až žlutozelené, síťka po celé délce třeně a bílá dužnina, která na řezu nemění barvu. Žádný znak sám nestačí.
2. Kdy hřib dubový roste?
Objevuje se od června, dřív než ostatní pravé hřiby, a roste přes léto. Rozhoduje počasí, hřiby rostou po vydatném dešti v teplém a vlhkém období.
3. Pod jakými stromy ho hledat?
Pod duby, buky, lípami a habry, ve světlých listnatých lesích, v parcích, alejích a na hrázích rybníků.
4. Jak ho odliším od hřibu smrkového?
Hřib dubový má síťku po celé délce třeně a matný sametový klobouk, hřib smrkový má jemnou bělavou síťku jen nahoře a roste spíš pod smrky. Oba jsou jedlé.
5. Proč je hřib dubový tak často červivý?
Roste v teplé části roku, kdy jsou larvy hmyzu aktivní. Sbírejte mladší kusy a kontrolujte řez na třeni hned v lese.
6. S čím se hřib dubový plete?
Hlavně s hořkým hřibem žlučníkem, který má růžovějící póry a tmavou síťku. Na vápnitých půdách pod duby roste také jedovatý hřib satan s červenými póry, ten nesbírejte.
7. Dá se hřib dubový jíst syrový?
Nedoporučujeme to. Všechny houby včetně pravých hřibů jezte tepelně upravené.
8. Dá se hřib dubový sušit?
Ano, zdravé pevné kusy nakrájené na tenké plátky se suší při mírné teplotě do křehka a uchovávají v uzavřených sklenicích.
9. Dá se hřib dubový zamrazit syrový?
Mladé pevné kusy ano, očištěné nasucho a nakrájené na plátky. Starší plodnice raději nejdřív podušte a zamrazte vychladlé. Rozmražené houby dejte rovnou do hrnce a znovu nezamrazujte.
10. Co dělat, když se mezi hřiby dostal žlučník?
Pokud jídlo zhořklo, chuť se zachránit nedá. Žlučník sice není smrtelně jedovatý, ale hořkost prostoupí celé jídlo. Proto kontrolujte póry a síťku u každého kusu ještě před krájením.
11. Je modrání dužniny u hřibu dubového normální?
Ne, dužnina hřibu dubového zůstává na řezu bílá. Pokud houba modrá, jde o jiný druh a je potřeba ji určit znovu podle všech znaků.
12. Jak poznám, že je hřib na sušení příliš starý?
Starý hřib má olivové měkké rourky, které se samy oddělují, a dužninu, která na tlak povolí. Takové kusy se suší špatně a rychle se kazí. Na sušení berte jen pevné zdravé plodnice, u starších případně odstraňte rourky a sušte jen pevnou dužninu klobouku a třeně.
